„Co může asi ďábel chtít od nevinné dívky? Tvoji duši, Eliso." Odvětil zcela bez emocí a udělal krok směrem k ní. 

Elisa zavřela oči a pevně se chytla desky stolu. Pomalu ani nedýchala. Jenže když je po několika vteřinách otevřela, byl pryč. 

„A kruci!" vydechla nahlas a rozhlédla se kolem. Třásla se tak, že sotva stála na nohou.

 Nemohla uvěřit tomu, že se to děje. Že nesní. Však ještě před několika dny, byla vcelku spokojená a šťastná a náhle se její život obrátí vzhůru nohama. Nikdy nevěřila tomu, že ďábel opravdu existuje. Ale nyní? Přejel jí mráz po zádech, jen na něj pomyslela.

 „Tak konečně!" ozvalo se ode dveří. 

Vystrašeně se podívala tím směrem. Stála tam starší žena, vybraně oblečena a upravena. A i když se na ni dívala s přívětivým výrazem ve tváři, pocítila úzkost na srdci. 

„Co tím myslíš?" vykoktala Elisa, „konečně?"

 „Konečně jsi tu," odvětila žena a přejela ji zkoumavým pohledem, „nemáš ani ponětí, jak dlouho, jsem na tebe čekala. Celou věčnost." 

A byla to pravda. Bertha, Luciferova chůva, si prohlížela dívku krčící se u zdi. Bůh Samuel, ji poslal na zem, aby dohlédla na jeho syna. Jí jedinou, dokázal Lucifer respektovat. 

A rozhodnutí jeho otce, že se ožení, bylo i pro ni úlevné. Však doufala, že Lucifer konečně prohlédne. Že konečně zapne své emoce a obměkčí se jeho srdce. I ona doufala, že právě tato dívka, by to mohla dokázat. Že se Luciferovo srdce rozhoří láskou k ní, a vysvobodí jeho duši z temnoty. 

„Jsem Bertha, Luciferova chůva," pokračovala nespustíc oči z vyplašené dívky, „nemusíš se bát. Nic se ti nestane. Když ovšem budeš rozumná, v opačném případě..." povytáhla obočí v otázce, „již víš, co je Lucifer zač?"

 Elisa zalapala po dechu. Přidržela se rukama stěny za sebou a zprudka vydechla.

 „To není možné!" zašeptala, „peklo přeci neexistuje. Neexistuje ani ďábel. Nevěřím, že on je..." 

V tu chvíli vzplály louče na stěnách a rozhořel se sám od sebe oheň v krbu. Ustrašeně nahlas polkla, když oheň v obrovském krbu v rohu místnosti zaplál. 

Skoro fascinovaně se zadívala do plamenů. Najednou nedokázala od něj odtrhnout zrak. Na moment snad spatřila i jeho černé, jiskrné oči. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. 

„Co..., co ode mě chce?" vykoktala, stále fascinována tím pohledem.

 „Tvou duši," odpověděla zcela vážně chůva, „tvé tělo, i tvé srdce. Staneš se jeho ženou, Eliso Dexterová." 

Najednou byla přesvědčená, že se musí vzbudit. Že se jí vše, jen zdá. Udiveně vzhlédla směrem k chůvě a zatřásla hlavou k odporu.

„Ženou?" vydechla, „jeho ženou?" pomalu jí přeskočil hlas. Její prvotní emoce, se pomalu začínaly ztrácet v další. V o mnohem silnější emoci. Vzteku a zlosti. 

„Nikdy!" vykřikla a postavila se vzpřímeně. Adrenalin v její krvi zapracoval, „nikdy si nevezmu Lucifera za svého muže!"

 Oheň v krbu znovu zlověstně zaplál. Rozhořel se takovou silou, až osvětlil celou místnost. Se zlověstným zahučením a pískotem, plameny vzplály vzhůru ke stropu.

 A Elisa s doširoka rozšířenýma očima sledovala, jak se z jeho plamenů, na ní dívá on. Lucifer.