Elisa zalapala po dechu a přitiskla se ještě více ke zdi. Jeho rozzuřený výraz ji prozradil, že zřejmě přestřelila.

 „Co..., co chceš dělat?" vypravila ze sebe konečně a zadívala se na rákosku v jeho ruce. 

Díval se na ni planoucíma očima a sotva popadal dech. Byl jistě vytočen k nepříčetnosti, protože jen poodstoupil a pokynul hlavou směrem k posteli. 

„Svléknout!" procedil skrz zuby, „a lehni si na postel!"

 Elisa se ještě nadechla k odpovědi, ale vzápětí zavřela ústa, pod jeho káravým pohledem. Váhavě sáhla k ramínkům své blůzy a začala se svlékat.

 Adrenalin v její krvi jistě zapříčinil i to, že náhle snad i vystřízlivěla. Mohla se začít bránit. Mohla odporovat, nebo se pokusit utéct, ale najednou si uvědomila, že snad ani nechce. 

Samuel měl pravdu, ona byla chytrá, a moc dobře věděla, co se v Luciferovy odehrává. Vzpomněla si na Bertina slova. 

„Nepodlehne ti tak snadno, Eliso. Za nic na světě si nechce přiznat, že se jeho emoce probouzí. Najdi řešení, a když to nepomůže, najdi jiné." A přesně to, si přeci vzala k srdci. Chtěla v něm probudit emoce. Jakékoliv emoce, i kdyby to byla pouhá zlost a vztek. Však každá další emoce probudí jinou. 

Odhodila poslední kousek oděvu a lehce se zatřásla. Necítila ovšem strach, ale touhu. I když byl vzteky rozpálen doběla, držel v ruce rákosku a spaloval ji naštvaným pohledem, chtěla ho. 

Ale byla přesvědčena o tom, že i on, chce ji. A to tak moc, že právě proto, se tomu tak brání. Přeci přiznal, že pocítil žárlivost a již to, ji dodalo naději a odvahu čelit mu. 

„Na břicho." Ozval se hlas nad její hlavou, když si lehala na postel. Udělala, tedy co chtěl a s tlukoucím srdcem čekala, co se bude dít. 

„Tak ty chceš vědět, co chci dělat?!" ozval se jeho hlas znovu, po několika dlouhých vteřinách ticha, „myslím, že to víš." Postel se prohnula, když si klekl vedle ní a bez dalšího varování udeřil.

 Elisa vykřikla. Bylo to však více z překvapení, než bolesti. Moc dobře přeci věděla, co chce dělat.

 „Lucifere!" vydechla do polštáře, když další rána rákoskou, dopadla na její pozadí. Pevně stiskla zuby a při každé další ráně, lehce vykřikla. 

„Lucifere..., už dost, prosím." Zaúpěla, když snad desátá z ran, dopadla na její hebkou kůži.

 Luciferova ruka se zatavila v pohybu. Chvíli se díval na její zmalovaný zadeček a vzápětí mu rákoska vypadla z ruky. Nemohl uvěřit tomu, že to udělal. Zmaloval její pozadí tak, že si jistě pár dní nesedne. 

A i když neměl jinou možnost, chtěl-li si udržet strážce od těla, srdce mu mocně zabušilo do hrudi. Ona, jako žena samotného satana, mu musela být přeci zcela oddána. Již jednou vybral tento trest, aby ji strážci neuvěznili, a nemohl tedy jinak. 

Třesoucí se rukou, se dotkl Elisina pozadí. Pohladil horkou kůži jejího zadečku a pak se jako omámený k němu sklonil. 

„U satana," zavrčel do její kůže, „máš tu nejkrásnější prdelku, co jsem kdy viděl. Tvé křivky jsou tak žádoucí. Tak zatraceně sexy a hříšné, že se přestávám ovládat." 

Sevřel její půlky ve svých dlaních a mazlíce se s nimi, začal zlíbávat rudé šrámy. Najednou to vypadalo, že zapomněl na to, že nechce dát znát svou závislost na ní. Klečel nad jejím zadečkem a mazlil se s ní tak vášnivě, až Elisa zvrátila hlavu a nahlas zasténala. 

„Lucifere." Zašeptala vzrušeně a tehdy se teprve Lucifer vzpamatoval. S lehce zvednutou hlavou, stále držíc její půlky ve svých dlaních, ztěžka oddechoval do její kůže. 

Najednou si uvědomil, že jí znovu podlehl. Jeho tělo bylo napjato k prasknutí, a jeho penis připraven se s ní spojit. Chtěl ji, a to tak moc, že se mu zdálo, že je snad pokraji zhroucení.

 Vztekle zavrčel, pomalu se posadil a snažil se uklidnit svůj dech. Nebyla to ona, kdo trpěl, ale on. To on, ztrácel půdu pod nohama. 

Kdykoliv se k ní přiblížil, měl pocit, jakoby ovládla jeho tělo, a to nemohl připustit. Byl přeci satan, vládce podsvětí, a nemohl potřebovat, aby žárlivost, ani jakýkoliv jiný cit, ovládali jeho mysl. 

„U satana!" zaklel znovu, a když se Elisa otočila, byl pryč.