„Neopovaž se říci, že se probouzejí mé emoce!" zavrčel Lucifer naštvaně, aniž by se otočil od krbu, když ucítil otce, za svými zády, „přišel ses pokochat tím, co jsi způsobil?!" Znovu si mocně přihnul s další flašky whisky.

 „Přesně to, jsem ale měl na mysli, Lucifere," ozval se klidný hlas, boha Samuela, „nemůžeš popřít, že k té ženě něco cítíš. A křivdíš mi. Nekochám se tvým neštěstím. To jen ty, jsi stále ještě nepochopil, že je to naopak štěstí, něco pociťovat."

 „Štěstí?!" vyprskl Lucifer rozzuřeně a konečně se otočil, „zapomínáš na to, kdo jsem?! Jsem nejmocnější démon na zemi. Nejmocnější z mocných. Vládnu peklu a jsem ztělesnění zla. Nemohu potřebovat, aby mne kdokoliv ovládal!" Mrštil další prázdnou lahev do krbu. I on, ač ďábel, už začínal pociťovat mírné alkoholové opojení a jeho zlost, to ještě více podpořilo. 

„Mé emoce, jsou pevně ukryté hluboko v mé mysli, a tak to také zůstane, ať se ti to líbí, nebo ne!" křičel zuřivě, „ďábel nesmí býti loutkou v rukách ženy. V rukách kohokoliv. Ďábel nesmí cítit touhu a náklonnost, která by ho omezovala. Nesmí toužit po někom tak moc, že se nedokáže ovládnout! Nesmí!" Chrlil ze sebe, ale bůh Samuel poznal, že mluví z něj jeho zoufalost. 

Byl zoufalý, zatvrzelý a tvrdohlaví, jako mezek. Byl po něm, Bertha měla pravdu. Však i on, si za žádnou cenu nedokázal připustit, že by svého syna jednou ke světlu přivedl. Že by mohl znovu cítit emoce a najde znovu rovnováhu v srdci. Že zatouží po lásce. 

„Ale i démon, může cítit lásku. I démon, ač vládce podsvětí, může pociťovat touhu a chtíč, Lucifere," zašeptal Samuel, „jsi nejdokonalejší z andělů. Nikdy nepřestanu věřit tomu, že světlo v tvé duši, zcela pohltila temnota. Musíš se s ní jenom naučit žít. Stal se z tebe mocný vládce podsvětí, ale tvá duše je čistá, jako padlí sníh. Jsi neposkvrněn hříchy a právě absence tvých emocí, tě učinila ještě čistším. V tvé duši není zákeřnost ani touha po odplatě. Nedokážeš nenávidět, ani nevražit, a je jen na tobě, jaký cit, se usídlí v tvé duši."

 Lucifer jen zatřásl hlavou k odporu. Nadechl se k odpovědi, ale najednou nenašel slova, kterými by vyjádřil, co cítí.

 Věděl jen jedno. Jeho mysl ovládal strach z neznámého. Z něčeho, co ještě nikdy nezažil. A z čeho měl strach. Ale právě to, ho rozčilovalo ještě více. Vědomí toho, že kdykoliv se k němu Elisa přiblíží, roztaje, jak zmrzlina na slunci. Vědomí toho, že její moc nad jeho tělem, je absolutní.

 „Přijmi to, Lucifere," pokračoval Samuel neúnavně, „otevři své srdce. Jsi satan, zákony a nařízení, jsou v tvé moci. A ty sám víš, že nikdo s tvých poddaných, si nedovolí tvému rozhodnutí vzdorovat."

 Dlouhou dobu, se Lucifer díval na svého otce a nic neříkal. Mlčel. Pak zprudka vydechl a jeho oči zaplály jak dva rudé uhlíky. 

„Jsi sice vševědoucí, otče," vydechl pak, „dobře jsi to nastrojil, jen co je pravda. Tvůj syn, se stal loutkou v rukou lidské dívky, které nedokáže odolat. Ale jedno jsi nepochopil..." udělal dramatickou pomlku, „a sice to..., že já též!"