Když Lucifer vstoupil do koupelny, zastavil se mezi dveřmi a udiveně rozšířil oči. Elisa stála ve vodě, s jednou nohou na stěně vany a smyslně se mýdlem dotýkala svého těla. 

Zarazil se a zprudka vydechl. V koupelně hrála tlumená hudba a množství svíček okolo, dokreslovalo erotickou atmosféru. 

Překvapeně povytáhl obočí a zastavil se v pohybu. Pohled, který se mu naskytl, mu skoro vyrazil dech. 

Elisa se zavřenýma očima, si tiše pobrukovala do rytmu hudby a mydlila se od lýtka až po stehno tak smyslně, že Lucifer bezděčně polkl. 

Na malý moment mu proběhlo hlavou, že by se měl otočit a zmizet, ale nohy, jakoby mu přirostli do země. Nedokázal od toho obrazu odtrhnout zrak. 

A když se postavila a začala mydlit svá prsa, pomalu nahlas zasténal. Vůbec ale nechápal, co se tady děje. 

Ke své nelibosti, se na její emoce stále nebyl schopen napojit a nedokázal určit, jestli o něm ví.

 Jeho naprostá bezelstnost, způsobená absencí emocí, ho činila naprosto bezmocným, proti ženským nástrahám, kterým nerozuměl.

A když po té zvedla druhou nohu a v jeho zorném poli spatřil její přirození, polilo ho horko. S pevně zatnutými zuby, se díval, jak mydlí svá stehna, a když zajela mezi nohy, tiše zaúpěl. 

Jeho penis, ho zase přestal poslouchat. Měl chuť, se k ní vrhnout a splenit její tělo. Toužil po ní tak, jak si nikdy v životě vůbec nemyslel, že je to možné. A s každým dnem, to bylo horší a horší. Usínal vedle ní, s bolavým tělem plným touhy. 

Zařekl se, že se již od ní nenechá ošálit. Však měl pocit, že jí vůbec nerozumí. Jakoby říkala něco jiného, než si myslí. 

Za celý svůj dlouhý život, nepotřeboval rozumět potřebám a emocím druhých. Jednal vždy dle skutků lidí, které bral na druhý břeh. Zlého a podlého člověka poznal na první pohled. Na první nadechnutí. 

Ani svým milenkám, nepotřeboval rozumět. Bral si jen to, co potřeboval. Necítil nic a ani od nich, nic takového nevyžadoval. Nepotřeboval, aby ho někdo miloval. Aby po něm nějaká žena toužila, však měl, na jakou si ukázal, i bez oněch omezujících pocitů emocí. 

A pak se objeví ona, a najednou se mu zdálo, že vše se bortí přímo pod jeho rukama.

 Hned když ji spatřil, zatajil se mu dech. Nikdy tak krásnou ženu neviděl. A nikdy se mu ani nestalo, aby po nějaké tolik toužil. A i když byl ke svatbě přinucen, nemohl říci, že by se tím cítil omezen. Naopak. 

S přibývajícím časem, zatoužil, od ní získat víc. A jednal tak jen dle svých potřeb a bezelstně. A teprve tehdy, když den za dnem sledoval její emoce, bažící po jeho zahradníkovy, probudilo se v něm něco, co neznal. A co se mu vůbec nelíbilo. 

Cítil, že touží po něm, kdykoliv se k ní přiblížil. Její srdce, její tep, i její myšlenky, patřily jen jemu, a ona přesto chtěla spočinout v náručí Kryspa. Něčemu takovému, nebyl schopen porozumět.

 Najednou měl pocit, že její pocity se neshodují s tím, co dělá a říká. A i když nyní každý den, viděl její toužebné pohledy, už nevěřil, že jsou opravdové. 

Nepomohlo ani ujištění jeho chůvy, že i on, již pocítil jednu z emocí, žárlivost. Za žádnou cenu si nechtěl přiznat, že on, ďábel, začíná milovat. 

Ještě několik dlouhých vteřin stál jako přikovaný. Pak zprudka vydechl, otočil se a vyrazil ze dveří. Zastavil se až u baru a zhluboka si přihnul z flašky whisky. 

„Lucifere?" Ozvalo se za ním a on znovu pocítil, jak mu divoce zabušilo srdce.