„Co se stalo, Lucifere?" Zeptala se Bertha, když přišla do obývacího pokoje.

 Lucifer stojíc před krbem s flaškou v ruce, se jí vůbec nelíbil. Evidentně nebyl ve své kůži, ale ona věděla proč. Brzy ráno, totiž potkala Elisu, která vypadala velmi podobně.

 „Říkala jsi, že mám být Luciferovy zrcadlem?" vyhrkla na ni, jen co ji spatřila, „tak jsem se snažila, Bertho a Lucifer si mě skoro ani nevšiml. Dal mi na zadek a usnul!" Automaticky pohladila své pozadí a zamračila se.

 Bertha překvapeně povytáhla obočí a změřila si dívku pohledem. Po tváři jí přelétl úsměv. 

„Ach! Jak blízko je od nenávisti k lásce." Řekla směrem k Elise, která zalapala po dechu a zarazila se.

 „K lásce?!" vyhrkla a znovu pohladila své pozadí, „dal mi na zadek, jak malé holce, Bertho! Myslíš, že ho za to miluji?!" vzdorovitě vystrčila bradu, „ještě teď, mám na zadku rudé šrámy od rákosky!"

 Bertha se zhluboka zasmála, prostě nemohla jinak. Však pohled na tu dívku, přišel ji najednou roztomilý. Ona sama, si ani neuvědomila, že se do Lucifera zamilovala.

 „No a co jsi čekala, Eliso?" zeptala se, snažíc se klidný tón hlasu, „dal ti na zadek a usnul? Tedy čekala jsi více? Připadá mi, že ti ani tak nevadí, že tě potrestal, ale zcela něco jiného." 

Elisa do široka otevřela oči. Zalapala po dechu a nadechla se k odpovědi. Co na to měla říci?

 „Já..." vydechla bezútěšně, „ani si mě nevšiml Bertho," zašeptala skoro zoufale, „myslela jsem..., chtěla jsem..." svěsila ramena a zadívala se na chůvu, „nemůžu přeci milovat satana." Dořekla, a i Bertha poznala, že pochopila. 

„Co se stalo?" zavrčel Lucifer a zhluboka si přihnul, „potrestal jsem jí, Bertho. Dal jsem jí kruci na zadek, i když jsem toužil udělat zcela něco jiného!" 

Chůva si vědoucně změřila Lucifera. Věděla, že si již uvědomuje, že se jeho emoce probouzí.

 „Něco se změnilo, chůvo," pokračoval Lucifer tiše, aniž by se na ni otočil, „nedokážu se napojit na její emoce. Nedokážu nahlédnout do její mysli a to mě děsí."

 „Miluješ ji." Ozval se hlas z rohu místnosti. Lucifer ztuhl, ale ani se neotočil.

 „Tys mi tu ještě chyběl!" zavrčel, „přišel jsi mi připomenout, že jsi vševědoucí?!" cedil skrz zuby naštvaně a podíval se na svého otce, „já ovšem také! Na tom se nic nemění! A láska, nepřipadá v úvahu! Nikdy! Ďábel nemůže milovat, ať se ti to líbí, nebo ne!"

 „Přesto ti říkám synu, že je tomu tak," odvětil klidně bůh Samuel, „tvé emoce se pomalu probouzí. Cožpak bys někdy váhal, předhodit ji svým poddaným? Váhal bys někdy nad tím, co ti velí tvé tělo? Nikdy, Lucifere. Kdybys ji nemiloval, vzal by sis ji, a ty to víš!"

 „Kruci!" zavrčel Lucifer, „nesnaž se mi otče, dělat přednášku o sexuální frustraci. Já sám, moc dobře vím, co dělám!" Zhluboka si přihnul z flašky a pak s ní naštvaně mrštil do plamenů v krbu.

 Byl naštvaný. Rozzuřený a přímo běsnil, avšak uvědomoval si, že otec má pravdu. Nikdy dříve, by se neptal sám sebe, jestli si ji může vzít. Nikdy by se neohlížel na city druhé strany. Však byl ďábel. 

Ale události předešlé noci, kdy usínal vzrušený a deprimovaný zároveň, ho přesvědčili o tom, že se něco změnilo. Začínal cítit emoce.