„Co chceš dělat, Lucifere?!" Vykřikla Elisa. Byla ale přikována pevně a nemohla se ani hnout. Jen hlasité zavrčení, bylo ji ale odpovědí. 

Srdce se jí rozbušilo jako na poplach. Najednou měla pocit, že ho snad cítí až v krku. Ale ke svému překvapení, ačkoliv se nacházela v rukou samotného ďábla, strach necítila. 

Lucifer zprudka vydechl a zadíval se na její nádherný zadeček. Omámeně ho pohladil a chvíli ho hnětl svými prsty. Třásla se pod jeho dotykem, a to ho ještě více vzrušilo. 

Tak moc po ní toužil, ale musel splnit svůj slib. A nepřišel na jiný způsob, jak ten, který jediný, budou strážci akceptovat. Tělesný trest. 

Služba jeho tělu, jak se zdálo, by pro ni nebyla již trestem, tak musel přijít na jiný způsob.

„Co chci dělat?" řekl přidušeně, „potrestat tě, Eliso." Zašeptal a v jeho pravé ruce, se náhle objevila rákoska. Elisa periferním viděním zahlédla onen předmět v jeho rukou.

 „To neuděláš!" Vydechla a pokusila se hnout.

„Proč myslíš?!" zašeptal ji v odpověď, a v tom okamžiku na její zadeček dopadla jedna rána. Vykřikla, to již ale druhá z ran pleskla o její půlky.

 „Nebraň se mi," zavrčel Lucifer, „je to zcela zbytečné." Pohladil fascinovaně každý šrám, který se na její hladké kůži objevil.

 Pokaždé, když tvrdé dřevo rákosky zanechalo rudý šrám na jejím zadečku, ho něžně pohladil. Nedokázal odolat. 

Poznal, že se jí to nelíbí, ale nebylo jiného východiska. Kdyby to neudělal, čekalo by ji ještě něco horšího, což nehodlal připustit.

 Ještě několikrát mocně udeřil, až byl její zadeček celý rudý. Pak rákoska z jeho ruky zmizela a on ho znovu něžně pohladil. 

„Je to dostačující trest k tomu, aby sis zapamatovala, co smíš a nesmíš dělat?" zašeptal, hladíce její horkou kůži, „zapamatuješ si konečně, že jsi žena satana a nacházíš se v pekle? Že nesmíš vstupovat tam dolů?" Jen malé vzlyknutí, bylo mu ale odpovědí. 

Hnul lehce rukou a její pouta zmizela, jako mávnutím kouzelného proutku. Elisa ihned vystřelila do sedu. Jednou rukou pohladila své pozadí a udiveně, s rozšířenýma očima, se podívala na Lucifera. 

„Ty..." vyhrkla nevěřícně, „dal jsi mi na zadek?!" zamračila se na něj. Nedovedla pochopit, že to vážně udělal. 

„Jistě," řekl klidně a lehl si na postel vedle ní, s rukama pod hlavou, „a teď spi." 

Přehodil přes svá bedra deku, ve snaze umlčet svůj penis. Jenže to nebylo tak jednoduché, jak si myslel. Jeho penis, jakoby měl svou hlavu. 

Vztekle zavrčel. Připadalo mu, že s touto ženou, jde všechno úplně jinak, než by si představoval.

 Zavřel oči, a snažil se znovu napojit na její emoce, leč bezúspěšně. To zjištění, ho ještě více rozladilo. Něco takového, se mu ještě nikdy nestalo. Její mysl, jakoby se před ním uzamkla, a on nedokázal určit, na co myslí. Co cítí. A to mu najednou vadilo víc, jak cokoliv jiného.