Lucifer se naložil do vany plné horké vody, kterou mu Elisa připravila. Slastně zavřel oči a zamyslil se. 

Takové přivítání opravdu nečekal a líbilo se mu to, ale nedokázal pochopit onu proměnu. Vůbec nevěděl, co si o tom myslet. 

Zamračil se, když si uvědomil, že najednou neví jak s ní jednat. Když ho nenáviděla, bylo jednoduché čelit její kráse a vzrušení, které cítil v její přítomnosti. Pakliže ho odmítala a odporovala mu, mohl svou touhu skrýt za svůj nezájem a zlost. Ale nyní?

 Poskakovala okolo něj, co se vrátil a on najednou nevěděl, jak se chovat. Nakrucovala se v tom skromném oblečení, pod kterým byla nahá, a on si nebyl jist, zda ho svádí.

 Ještě nikdy za svůj předlouhý život, nebyl nucen čelit nějaké ženě tímto způsobem. Vždy jen uspokojil své tělo a to bylo vše. A najednou má manželku, ke které evidentně něco cítí. Musel si bohužel přiznat, že je tomu tak. Že ačkoliv je samotný satan a myslel si, že něco takového se nikdy nestane, nemohl na ni přestat myslet. 

Pomalu vylezl z vany a obmotal okolo pasu bílou osušku. Vešel do pokoje a Elisa se hned objevila v jeho zorném poli.

 „Posaď se, Lucifere," usmála se na něj, „připravila jsem ti večeři na stůl."

 Lucifer udiveně povytáhl obočí, ale neřekl nic. Usadil se na židli a pustil se do jídla. Nedokázal se však soustředit ani na to, co jí, ačkoliv hlad měl ukrutný. Coby satan, ve své pravé podstatě, nepotřeboval lidskou potravu, ale jeho lidské tělo bylo hladové. 

„Děkuji, Eliso." Zašeptal, když byl talíř prázdný a přešel k baru. Potřeboval skleničku. Však seděla zrovna na jejich posteli a neustále ho pozorovala. 

Napnul své smysly, aby zjistil její rozpoložení, ale stále se nedokázal nabourat do její hlavy. Vztekle zavrčel. Vůbec se mu to nelíbilo. Cítil se najednou tak bezbranný. 

Kopl obsah skleničky do sebe a zabodl do ní své černé oči. Mohl jen tušit, na co zrovna myslí. Mohl se řídit jen dle výrazu její tváře a ta mu říkala, že po něm touží. Dívala se na něj s obdivem a zájmem. Všiml si, že ho po očku neustále pozoruje a při pohledu na jeho tělo, se jí zvýšil dech.

 „Chceš mě potrestat, Lucifere?" řekla najednou. 

Znění její otázky ho překvapilo tolik, že to nedokázal skrýt na své tváři. Chtěl ji potrestat. Musel ji potrestat, ale najednou nevěděl jak. 

Byla-li by k němu plná nenávisti, bylo by to jednoduché. Donutil by ji dodržovat manželské povinnosti a obšťastňovat jeho tělo. Byl by pro ni trest, se ho jen dotknout. Alespoň do nedávna si to myslel. Ale takto? 

„A ty jsi s tím srozuměna?" vydechl konečně a přešel k posteli, „tvůj trest je nezbytný. Strážci striktně dodržují pravidla. Kdybych to neudělal, čekalo by tě uvěznění a to..." zprudka si odfrkl. Ta představa, se mu vůbec najednou nelíbila. 

„Vím. A souhlasím, Lucifere," zamrkala na něj a zakotvila v jeho očích, „věřím ti. Potrestej mě, Lucifere. Já příjmu jakýkoliv trest."