„Hlad?" vydechl překvapeně a do široka rozšířil oči.

 Ačkoliv mu položila docela jednoduchou otázku, nebyl schopen na ni odpovědět. Nedokázal se soustředit na nic jiného, jak na její tělo. V tom skromném kusu látky, se její bujná prsa drala z výstřihu ven a on se přistihl při tom, že jednu chvíli, na ně upřeně hledí. 

Pevně semkl čelisti a zhluboka se nadechl. Na moment zavřel oči, aby zahnal své hříšné myšlenky, a ve snaze nabýt koncentrace. Jenže když je otevřel, málem zasténal vzrušením. 

Stále k němu zády a snažila se na malý talíř, navrstvit co nejvíce jídla. Zprudka vydechl. Její zadeček se rýsoval pod tenkou látkou a on zatoužil se ho dotknout. 

Tiše zaúpěl, když se sehnula pro pár kuliček vína. Ten pohled byl pro něj jako mučení. Své tělo již dávno neměl pod kontrolou. Tak velký pocit touhy, ještě nezažil. 

Upřeně zíral na její kypré půlky a pomalu ani nedýchal. Byla překrásná. Byla hříšná. A byla jiná. Najednou měl pocit, že ho snad i svádí.

 Přeci si musela být jista tím vzrušujícím úborem. Přeci musela vědět, jak její tělo vypadá v tom skromném oblečení. Ale pro své rozrušení, nedokázal soustředit své myšlenky, aby si byl jist. Aby se zaměřil na její mysl, protože veškerou svou snahu soustředil k tomu, aby se dokázal ovládnout. Aby se na ni nevrhl jak šílenec, a nevzal si ji tady a teď. 

„Připravila jsem ti něco k jídlu," řekla náhle a otočila se k němu, „musíš mít jistě hlad." Zadívala se na něj zcela nevinně a jemu skoro spadla brada. Byl si jist, že zřejmě vypadá jak smyslu zbavený, protože jediné k čemu se zmohl, bylo prudké vydechnutí. 

„Ty..., připravila jsi mi večeři?" dostal ze sebe konečně a zadíval se na talíř v její ruce. 

Něco takového nečekal. Vlastně nečekal z její strany žádného vlídného přijetí, a to ho zcela vykolejilo.

 „Ano. Já..., čekala jsem na tebe." Zašvitořila a zadívala se mu zpříma do očí. 

Jen přikývl a očima sklouzl k talíři s jídlem. Polkl, ale ne hlady. Držela ho pevně pod svými prsy a on znovu pomalu zamrzl v pohybu. 

„Lucifere?" zašeptala, když dlouhou dobu nic neříkal, „jsi v pořádku? Musíš být unavený. A jistě se budeš chtít vykoupat a smýt ze sebe zápach pekla. Připravím ti koupel."

Jediné na co se zmohl, bylo němé přikývnutí. Tu proměnu nedokázal pochopit. Několikrát se zhluboka nadechl, ale nepomohlo mu to k tomu, aby se dokázal soustředit na své myšlenky a vloupat se do její mysli. 

Najednou si před ní připadal bezbranný, jako dítě. Cítil se zcela ovládán touhou, která se s každým jejím zavlněním těla, ještě prohlubovala.

 Čekal něco jiného. Čekal její odpor a nenávist. Nechuť k jeho osobě a vzdor k čemukoliv, co se jeho týká. Ale byla jako vyměněná. 

Ta proměna se mu líbila, i když v koutku mysli, cítil pochyby. Po prvé v životě, se mu zdálo, že neví co říci a jak se zachovat. 

Však jednání se ženami, nebyla jeho silná stránka. On si jen bral vždy jejich těla pro své uspokojení. Ale zde náhle pocítil touhu, po něčem víc. Po něčem, co nedokázal definovat, protože to neznal, ale podvědomě cítil, že mu může dát víc, než vůbec tuší.