„Kde se tady kruci berete?!" vydechla Elisa překvapeně.

Srdce se jí rozbušilo jako na poplach, z pohledu na něj. Seděl klidně. Nezúčastněně. Měřil si ji pronikavým pohledem, a již z jeho výzoru poznala, že je to někdo, z koho by měla mít obavy.

 „Nenaženete mi strach," zamračila se na něj, „nevidím jediný důvod, proč bych měla jít s vámi. Nedokážete mě přinutit!"

 Ihned jí bylo jasné, že to musí být on. Muž, který tak vyděsil jejího otce, a o kterém toho již tolik slyšela. Nechápala ale, proč si přišel zrovna pro ni. 

Stála proti němu, a jeho pohled, jí pomalu začínal podlamovat kolena. Jeho charisma, a tajemné vzezření, jí ohromilo. 

Měl černé vlasy, které se mu neposlušně točily okolo hlavy. Pronikavé černé oči a mužnou postavu. Jeho černá, ledabyle rozhalená košile, odhalovala jeho vypracovanou hruď. 

Nahlas polkla, když se přistihla, že na něj skoro vyjeveně hledí. Nikdy podobného muže neviděla. Jeho sexappeal, z něj úplně čišel na všechny strany. Ale také jeho vysoké sebevědomí. Jeho sebejistota a rezervovanost. A hlavně jeho arogance. Hned ji bylo jasné, že to je muž, který si je sakra jistý sám sebou. 

„Není bohužel nejmenších pochyb o tom, že nemáš na vybranou, Eliso Dexterová," pronesl zcela klidně, aniž by z ní spustil zrak, „jsem tu pro tebe. A půjdeš se mnou, ať se ti to líbí, nebo ne."

 Zalapala po dechu. Tak nafoukaného chlapa, ještě nepotkala. Ale její bojovný a rozzuřený postoj, ho evidentně vůbec nerozhodil. Stále si ji měřil svým pronikavým, černým pohledem, a vypadalo to, že ani na moment nezapochyboval o tom, co řekl. 

„Phe!" dostala ze sebe konečně Elisa a zašermovala prstem, „nepřinutíte mě! To se vám nikdy nemůže podařit!" 

Jeho samolibý úsměv, ji však ještě více rozčilil. A když se náhle úplně klidně postavil, automaticky udělala krok vzad. 

„Já se tě neptám, Eliso," pronesl s kamennou tváří, „já ti to oznamuji." Udělal krok, směrem k ní.

 Zhluboka nadechla, a udělala další krok vzad. Nedokázala od něj odtrhnout zrak. Pohyboval se klidně a sebejistě. Jen jeho černé oči divoce planuly, když se na ni díval. 

„To..., to, nemyslíte vážně?!" vydechla a narazila zády do zdi, „kdo si myslíte, že jste?" Po tváři mu přelétl zvláštní úsměv. Naklonil hlavu na stranu, a chvíli si ji nepokrytě prohlížel. 

„Vždy..., vše co říkám, myslím vážně!" řekl po chvíli, „nikdy nežertuji. Nikdy nežádám, ale beru si. Nikdy neváhám, rovnou jednám. Neprosím, jen přikazuji. A nikdy..., nikdy nedělám kompromisy."

 Elisa zprudka vydechla nahromaděný vzduch z plic. Byl již tak blízko ní, že cítila jeho omamnou vůni. A ke své nevůli, si musela přiznat, že více sexy muže, ještě nepotkala. Však se sotva držela na nohou, jen z pouhého jeho pohledu. Ale také nepotkala více arogantního chlapa, jak on. 

Když udělal ještě jeden krok k ní, semkla pevně čelisti, a ve chvíli, kdy měla pocit, že je tak blízko, že se jí dotkne, její koleno vystřelilo vzhůru. Jeho ruka, ho ovšem zastavila pár milimetrů, od jeho rozkroku. 

Udiveně vydechla. Takovou rychlost a postřeh ještě neviděla. Zavrávorala, a v ten moment, se ocitla v jeho náruči. 

„Nejsem z toho nadšený více jak ty, Eliso." Zašeptal ji do tváře. Pak se otočil na jejího otce. 

„My dva, se ještě srovnáme." Řekl, a ve stejný moment zmizel, i s Elisou v náručí.