„Ale to..., to není možné. Tohle jsem přeci nechtěla." Zavzlykala Elisa. Pohled na to utrpení, jí rozbušil srdce. 

„Ale ano, Eliso. Přesně tohle jsi chtěla. A toužila jsi po mnoho horší odplatě," zahromoval Lucifer, „zřejmě stále zapomínáš na to, kdo je tvůj manžel. Mě nelze oklamat. Satan je vševědoucí, Eliso. Čtu v tobě jako v otevřené knize, a tvá mysl obestřená zlobou a nenávistí ke mně, ti nedá spát."

 „Ale já..., to jsem opravdu nechtěla. Nevěděla jsem..." podlomil se jí hlas. Neměla na to co říci. Lucifer měl pravdu. Opravdu si v tu chvíli přála její smrt. Měla chuť ji zabít, sprovodit ze světa, zrovna tak, jako jeho.

 „Odpusťte, pane," ozvali se dva strážci a hluboce se poklonili satanovy, „ale musíme trvat na jejím potrestání. Odevzdala vám svou duši. Stala se manželkou satana a jakékoliv prohřešení, je tedy zcela nepřípustné. Kryspo jednal dle svého stavu. On je Belfergor a tedy se živil její nenávistí a odporem k vám. Což ale její stav nedovoluje. Ona je manželkou satana a musí se vám zcela odevzdat. Bez podmínek."

 Luciferovy oči zaplanuly, když si změřil strážce pohledem. I oni, se přikrčili před jeho silou a mocí, nicméně měli pravdu. Věděl to i Lucifer. 

Ona se mu měla zcela oddat. Svým tělem i duší. Její duši vlastnil, ale její tělo stále ještě ne. A to z jednoho prostého důvodu. Jeho emoce se pomalu probouzeli.

 On dovolil její zlobu. Dovolil jí nenávist a nic neudělal. Mohl ji lehce přinutit ho milovat. Toužit po něm a vzít si ji, a on to přesto neudělal. I on si byl vědom toho, že to něco znamená. Že ale miluje, si nechtěl přiznat za žádnou cenu. 

„Vy opovažujete, se mě, satana poučovat o mém právu? Vy máte tu odvahu tvrdit, že satan snad pochybil?!" Jeho hlas zahřměl místností tak, až se celá místnost otřásla. Klečící poddaní se ustrašeně stáhli ke stěnám a strážci přilepili svou hlavu až k zemi. 

„To bychom si nedovolili, pane," zaskřehotali do země, „nicméně, nesmíte jí dovolit o vás smýšlet jinak, než s láskou a touhou. Její nenávist vůči vám, je zcela nepřípustná, když již její duši pevně svíráte ve svých rukou."

 „Pak jistě víte," cedil Lucifer skrz zuby, „že zákony, zde určují já! Trest ji nemine, to vám slibuji, ovšem na jeho vykonání, se podílet nebudete!" nenávistně si odfrkl a jeho oheň se ještě více rozhořel. Pohled na něj, byl nyní tak děsivý, že i jeho poddaní, raději sklopily hlavu. Postavil se ve své majestátnosti a vzhlédl dolů.

 „O její trest, se postarám já! A prohlašuji," jeho hlas, čím dál tím více přibýval na intenzitě, „že kdokoliv z vás, se ještě jednou pokusí cokoliv proti této ženě podniknout, skončí na druhém břehu. Legioni mají mé svolení k tomu, tak učinit. Je jen a jen má! A tak to zůstane, do skonání věků!" 

Nikdo si nedovolil ani ceknout. Jen pohyb hlavou směrem dolů napovídal o tom, že rozuměli. Sic jejich překvapení ze satanova rozhodnutí, se nedalo skrýt. Ještě nikdy, nic takového neudělal. Bylo to poprvé za jeho předlouhý život, kdy si jedinou ženu přivlastnil jen pro sebe a nehodlal se o ní dělit.