Lucifer si zhluboka přihnul z flašky whisky a vztekle si odfrkl. Pochodoval po místnosti, co chvíli se zastavil, napnul svoje smysly a pak se znovu naštvaně napil. 

Když už dopíjel druhou flašku a dokonce i někdo jako on, ďábel, začal pociťovat alkoholové opojení, ucítil ze svého zahradníka emoci, která se mu vůbec nelíbila. Toužil po Elise a myšlenky, které se mu honily hlavou, Lucifera přímo rozlítily.

Vztekle mrštil flaškou proti zdi, zrovna ve chvíli, kdy do pokoje vstoupila Bertha. Vědoucím pohledem si změřila rozzuřeného Lucifera a povzdechla si. 

„Vím, že satan nepociťuje žádných emocí," řekla, jakoby nic, „a že je ti to tedy vlastně zcela jedno, Lucifere, ale zdá se mi, že Elisa se v přítomnosti Kryspa pohybuje nějak moc často."

 Lucifer na ní hodil jen naštvaný pohled a chopil se další flašky. Bertha chtěla samozřejmě Lucifera trochu popíchnout. Jeho nálady se poslední dobou nedaly vydržet. Byl ještě nesnesitelnější, než obvykle a veškeré služebnictvo se pomalu bálo vstoupit mu do cesty.

 I ona si byla jistá, že se v Luciferovy začíná něco probouzet. Choval se jinak jak normálně a prakticky nespustil Elisu z očí. 

„Kryspo moc dobře ví, že je to Luciferova žena." Zavrčel Lucifer, snažíc se na sobě nedat znát rozrušení. Jenže jeho srdce se znovu ozvalo. Rozbušilo se mu při představě toho, na co Kryspo myslel, tak, že vztekle praštil pěstí do zdi. 

„To ano," přitakala chůva, „ale je to zcela něco jiného. Po dlouhých tisíciletích, satan něco cítí k jediné ženě a touží ji mít jen pro sebe. A to nikdo, ani Kryspo netuší." 

„Jsi moje chůva," zavrčel Lucifer, „ale to neznamená, že tě nemůžu za tvé lži potrestat!" Jeho oči zaplály hněvem, když se na ni podíval, ale Berta jen ledabyle pokrčila rameny. 

Znala ho od narození a věděla, že z něj mluví jen jeho zlost a rozčilení. Moc dobře věděl, že ona má pravdu. I když si to nechtěl za žádnou cenu přiznat, jeho emoce se začínaly probouzet.

 A jedna z nich, momentálně drtila jeho mysl tak, že se přestával ovládat. Srdce mu zabušilo, kdykoliv pocítil Elisinu náklonnost ke Kryspovy. A Kryspova mysl, ovládaná touhou k ní, ho přímo drtila.

 „Máš pravdu," přitakala Bertha. Nehodlala se vzdát tak snadno, „jsem tvoje chůva a proto vím, že co cítíš, je žárlivost," povytáhla obočí, aby dodala svým slovům váhu, „žárlíš, Lucifere! A to něco znamená. Kryspo nemá ani ponětí, že se o Elisu nehodláš dělit. Je to zcela nová událost. Do této doby satan neměl ženy, kterou by si hodlal ponechat. Zatím si nevyjevil žádných nároků na ní a Kryspo je Belfergor. Cítí z Elisi její odpor k tobě a to ještě více přiživuje jeho touhu."

 Lucifer se zastavil v pohybu a znovu si zhluboka přihnul. Pak se nasupeně podíval na svou chůvu. Nadechl se, rozhodnut chůvu usměrnit a ukázat jí její místo. Místo toho ale praštil flaškou proti zdi a povzdechl si. Zničeně se opřel oběma rukama o římsu krbu.

 „Kruci!" vydechl, „satan přeci nežárlí! Necítí nic! A jestli je to, co cítím žárlivost, pak..."

 „Ano," přikývla Berta, „pak ji začínáš milovat, Lucifere. A měl bys jí ukázat kde je její místo. Jí, i všem tvým poddaným."