Elisa se usadila v zahradě Luciferova hradu. Již se pomalu stmívalo, ona ale neměla náladu ani chuť na to, vidět Lucifera. 

Čas ubíhal a napětí mezi nimi stále sílilo. Od toho incidentu s Jasmínou, uplynul již nějaký čas a Elisa se snažila Luciferovy co nejvíce vyhýbat. Nedalo ji to ani moc práce, protože se zdálo, že Lucifer to měl stejně. 

Sešli se u oběda a u večeře a do jejich pokoje se Lucifer vracel vždy pozdě v noci, když již Elisa spala. 

Kdykoliv se ale setkali a ocitli se v blízkosti sebe, ani jeden z nich nebyl evidentně proti tomu druhému imunní. Elisa si vehementně vtloukala do hlavy, jak moc Lucifera nenávidí, a že je jí vlastně zcela ukradený. A Lucifer si zase za žádnou cenu nechtěl přiznat, že něco začíná pociťovat. 

Nedokázal jí dostat z hlavy, ať dělal, co dělal. Vracel se do jejich ložnice vždy, když věděl, že Elisa již spí. Nedokázal ji čelit tváří v tvář bez toho, aby po ni netoužil. A již to bylo něco, co se mu nikdy dříve nestalo.

 Normálně svůj chtíč a potřeby těla ukojil bez jakýchkoliv emocí. Necítil při tom nic, jen úlevu od napětí svého těla po té.

 Za svůj předlouhý život měl spousty milenek, a Jasmína, byla jedna z nich. Nic k ní ovšem necítil. Jako k žádné, nikdy před tím. Ani touhu po jejím těle. Byl zcela imunní proti jejím vnadám, proto ho podivný pocit, který cítil pokaždé, když se podíval na Elisu, zcela odrovnal. 

To bylo vlastně poprvé, kdy ho nějaká žena, dokázala tak vyvést z rovnováhy. Kdykoliv přisedl na jejich postel, dlouho do noci, se kochal její krásou. Tak nutkavý pocit touhy, ještě nezažil. 

Ale hlavně, dlouho si nechtěl přiznat, že to, co cítí, vlastně touha je. Však on, coby ďábel, přeci necítí nic. 

Vyhýbal se jí tedy a snažil se eliminovat styk s ní co nejvíce, jen aby o tom nemusel ani přemýšlet. Stále doufal, že onen pocit pomine, že je to jen jakýsi dočasný stav, ale bylo to den ode dne horší. 

Její vůně ho omračovala, a cítil ji snad všude. Kdykoliv slyšel její hlas, její divoce bušící srdce, pomalu nedýchal. A kdykoliv se její bujné křivky objevili v jeho zorném poli, jeho srdce zabušilo. Pozoroval tento jev, již několik dní, a byl z toho značně otrávený. 

Přistihl se dokonce při tom, že bezděky sleduje každý její krok. Každou její myšlenku a pocit. Ale ani to, nebylo jemu nikdy podobné. Nikdy neměl takovou potřebu, jako v jejím případě. Měl za to vztek sám na sebe, protože nabyl dojmu, že je zajatcem své mysli. Jejím zajatcem. 

Ale úplně nejhorší bylo, že nyní to dělal cíleně. Cíleně sledoval každý její krok, protože zjistil, že se Elisa sblížila s jeho zahradníkem Kryspem.

Kryspo byl mladý Belfergor, zrovna tak, jako Jasmína. Belfergorové na zemi nabývali lidské podoby a Elise jak se zdálo, jeho přítomnost dělala dobře. 

Vyhledávala jeho přítomnost a celé hodiny se spolu smáli a povídali si. Zprvu tomu nevěnoval pozornost, bylo mu to jedno, ale jak se jeho emoce začínali pomalu probouzet, zjistil, že mu to začíná vadit. Že mu to začíná sakra vadit, však jen co se Elisa ocitla blízko Kryspa, zbystřil a všechno ostatní šlo najednou stranou. Byl den za dnem protivnější a nasupenější. 

Lucifer stál zrovna před krbem v obývacím pokoji a v ruce držel sklenici whisky, když zaslechl Elisino srdce. A její emoce mu prozradila, že má radost.

Vztekle mrštil sklenicí do krbu, když zaslechl její hlas ze zahrady, jak se směje s jeho zahradníkem. Zamračil se a zprudka vydechl. Ještě nikdy se tak nesmála v jeho přítomnosti a najednou mu to začalo vadit. 

Ani emoce, kterou cítila v přítomnosti Kryspa se mu najednou nelíbila. Však s ním, se takto nikdy nechovala. Začal pochodovat vztekle po místnosti a pak se zastavil před barem. Popadl flašku whisky a zhluboka si přihnul. 

Další Elisin smích a záchvěv vzrušení, který pocítila, ho ovšem zcela rozlítil.