Elisa se ponořila do obrovské, kulaté vany plné horké vody. Všechno co slyšela od Berthy, ji stále znělo v hlavě. Nedokázala na Lucifera přestat myslet.

 Neměla ponětí o tom, jak dlouho tak ležela, ale vzbudila se zimou. Voda ve vaně již byla skoro ledová. 

Vyskočila z vany, utřela mokré tělo do ručníku a rozhlédla se po místnosti. Její noční košilka, zůstala ležet na posteli. 

Vyběhla tedy z koupelny, zcela již zbavena strachu z toho, že by ho mohla potkat. Za ten čas, již hrany její ostražitosti, byly zcela otupěny. Vpadla do ložnice a zůstala stát jako přimrazená. Ode dveří, se na ni díval on. Lucifer. 

Zastavila se v pohybu a zalapala po dechu. Byla zcela nahá a najednou nevěděla, jak se zachovat. Automaticky přikryla svá prsa pažemi a zčervenala jako rajské jablko. Však si ji nepokrytě a se zájmem prohlížel.

 „Bojím se, že tvá snaha vyšla vniveč," zašeptal Lucifer přidušeným hlasem, „neskrývej tu krásu přede mnou. Je to stejně marné, Eliso."

 „Já..., já..., nevěděla jsem..." vykoktala a zakryla jednou rukou svůj klín, „že jsi tady." 

„A kde bych měl být? Však je to náš pokoj, pokud se nemýlím," povytáhl obočí v otázce, „můj, jako tvůj." 

Hltal ji pohledem a nedokázal z ní spustit oči. Její krása, ho zas a znova omračovala. Zhluboka se nadechl a vdechl její vůni. Cítil ji snad až dole, v podsvětí. Stále. Nedokázal se jí zbavit. 

Její prsa, která stejně nedokázala zakrýt a její klín. A její zadeček, když se otočila, to vše na něj působilo tak, že se jeho tělo probudilo. Toužil po ní. A to tak moc, že přestával mít kontrolu nad svým dechem. 

„Potřebuji koupel," vydechl po několika dlouhých vteřinách a hnul se směrem ke dveřím koupelny, „potřebuji smýt ten sirný a hnilobný zápach pekla." 

Když se za ním zavřely dveře, Elisa v mžiku vklouzla do své košilky. Chvíli váhala, pak ale zapadla do postele a přikryla se až pod bradu. S tlukoucím srdcem čekala, co se bude dít. 

A když se dveře po chvíli otevřeli, a on vstoupil dovnitř, zavřela oči, doufaje, že nepozná, že nespí. Srdce jí ale tlouklo tak, že neslyšela vlastní dech. Však si všimla, že byl zcela nahý.

 Postel vedle ní se prohnula, ale neodvážila se ani pohnout. A teprve po nekonečně dlouhé chvíli, ucítila, jak se jeho ruka dotkla její přikrývky. 

„Neskrývej se přede mnou," ozval se jeho hlas, „poznám, že nespíš. A poznám, že to není strach, co drtí tvou mysl." Zatáhl za cíp peřiny a tehdy Elisa otevřela oči. Ležela nyní před ním nahá a bezbranná, jako dítě. 

„Jsi překrásná," vydechl, hltaje každičký kousek jejího těla, „pomiluješ se se mnou?" Elisa vyděšeně vytřeštila oči. Něco takového, od něj nečekala. Čekala, že si vezme sám, co bude chtít, ale toto? 

„Ne..., já..., já..." vykoktala. Na nic více se nezmohla. Jeho nahé a dokonalé tělo boha, jakoby vytesané z mramoru, ji znovu vehnalo červeň do tváře, „ne! Nechci!" řekla již o mnoho důrazněji.

 Lucifer chvíli seděl bez hnutí. Na jeho tváři, nedokázala poznat, co se v něm odehrává. Ani brva se nehnula na jeho obličeji. Změřil si ji svým černým, planoucím pohledem. 

„Toužím po tobě," řekl zcela upřímně. Jinak to ani neuměl, „mé tělo je jak v jednom ohni, při pohledu na tebe. Jsem muž, Eliso, a mám své potřeby. A jedna z nich, je pomilovat se se svojí ženou." 

Elisa však jen zuřivě zavrtěla hlavou k odporu. Lucifer ještě chvíli seděl, a pak zprudka vydechl. Vstal, a jakoby se nic nedělo, rozešel se ke dveřím. 

„Kam jdeš?" vydechla Elisa překvapeně. Vylítlo to z ní snad úplně samo. 

„Kam by," otočil se na ní, „potřebuji ulevit svému tělu, Eliso. Pohled na tebe, a nesmírná touha se s tebou pomilovat, mi nedá spát," významně pohodil očima ke svému vzrušenému údu, „a jelikož si tě nechci vzít proti tvé vůli, jdu někam, kde se mi toho dostane dobrovolně." 

Řekl to tak upřímně a jakoby nic, až Elisa zprudka vydechla překvapením. Najednou jí ta představa byla proti mysli. A najednou ji došlo, kam jde. 

„Jasmína!" vyprskla žárlivě. Nedokázala se ovládnout. 

„Ano. Bývala mou milenkou." udiveně povytáhl obočí.

 Nedokázal pochopit, proč najednou cítí z jejího postoje odpor k tomu, že by to udělal. Však chce udělat, co si přeje. Nechce ho, a tudíž se poohlédne jinde. Zamračil se na ní. Ženy nikdy nevědí, co chtějí, to již věděl dávno, ale Elisa v tom byla podle něho přebornice. 

„Vrátím se, Eliso. Jen se pomiluji s Jasmínou, a jsem zpět!" řekl ještě a zmizel za dveřmi.