„Tak doufám, že ses zabydlela, Eliso. A máš vše, co potřebuješ." Řekla Bertha směrem k dívce, sedící v obývacím pokoji před krbem. 

Bylo to více jak týden od doby, co jí Lucifer důrazně vysvětlil, kde je její místo. A celý týden byl Lucifer pryč. 

Coby vládce podsvětí, měl spoustu povinností a stávalo se, že se z pekla nevrátil celé týdny, ale Bertha byla přesvědčená, že nyní měl k tomu jiný důvod. Chtěl dát Elise čas. A už to, že se tak rozhodl, svědčilo o tom, že něco začíná cítit. Však mohl si ji bez servítek přivlastnit. Mohl si vzít její tělo, i proti její vůli, ale neudělal to. 

„Co jsi říkala?" vydechla Elisa zamyšleně a obrátila se na chůvu. Již několik hodin zamyšleně hleděla do plamenů a nedokázala od nich odtrhnout oči.

 „Zda jsi spokojená se vším, a nic ti nechybí?"

„Ne, nic." Odvětila Elisa, aniž by odvrátila zrak od krbu.

A byla to pravda. Však měla všechno, na co si vzpomněla. Dokonce svou vlastní služebnou Jasmínu. Zamračila se při vzpomínce na ní. 

Jasmína byla mladá a krásná. A dle toho, jak se při jakékoliv zmínce o Luciferovy zaujatě podívala, byla přesvědčená, že ho obdivuje.

Elisa zprudka vydechla. Vůbec se jí to nelíbilo, a nevěděla proč. Mělo by ji to být fuk, přeci Lucifera nenávidí, ale nebylo. Štvalo ji to, a neustále o tom musela přemýšlet. A s ubývajícím časem, čím dál tím více. 

Již několik dní přemýšlela o všem, co o něm od Berthy slyšela. A pokaždé, když zavřela oči, viděla před sebou jeho mužnou a vypracovanou hruď. Jeho pronikavé, černé oči. Nedokázala to pochopit, ale pokaždé, když usínala, myslela na něj. 

Dny ubíhaly, bylo to více jak čtrnáct dní, co ho viděla naposledy. Dokonce i její prvotní strach z toho, že dlí v jeho pokoji, pominul. Zcela na to zapomněla. 

„Proč je Lucifer tak dlouho pryč?" zašeptala Elisa náhle. Snad vyslovila nahlas, o čem zrovna přemýšlela, ale vzápětí si to uvědomila, „tedy..., vykoktala a obrátila se na Berthu, „ne, že by mi to zrovna vadilo," zašklebila se, „nemůžu ho vystát! Tu jeho aroganci a sebevědomí. Tu jeho sebestřednost a nafoukanost. Tu sebejistotu, domýšlivost a drzost. Je nesnesitelný! Je příšerný, a já ho k smrti nenávidím!" vyhrkla ze sebe rychle. 

Bertha významně povytáhla obočí. Jí nedokázala obelstít. Ta dívka cítí přitažlivost k Luciferovy, tím si byla jistá.

 „Má spoustu povinností, Eliso, „řekla ale místo toho, „stává se, že se z podsvětí nevrátí celé měsíce. Je ďábel. Nejvyšší démon a jeho poddaní potřebují pevnou ruku a řád. Bez něho, by na zemi zavládl chaos, zmatek a nepořádek. Je sice vládce podsvětí, ale musí temnotu udržet tam dole." 

„Myslela jsem, že ďábel je zlý. Zákeřný, úlisný a záludný." Zašeptala Elisa.

 „Ne, to není," na Bertině tváři, se objevil úsměv, „není zlý. Ani zákeřný a úlisný. Ale není ani dobrý. On je ďábel. Nemá emoce jako lidé, tudíž není zkažen světem a jeho marnostmi. Jeho mysl není zatížena žádnými pohnutky. Špatnými, ani dobrými. Tudíž, co říká, na co myslí a co dělá, je zcela upřímné a opravdové. Bezelstné a rovné. On nezná faleš, pokrytectví a neupřímnost. Nepoctivost ani přetvářku. V jeho chování se odráží emoce druhých," na moment se odmlčela, „on je jako zrcadlo, Eliso. Co se v zrcadle odráží, taková je odezva. Však nikdy v pekle neskončí dobrý člověk. Čistého srdce a svědomí. Dobrému člověku nebude nepřítelem, ale ani přítelem. Zlému, bude soudcem a katem. Trýznitelem a popravčím. Nejvyšším soudcem a vykonavatelem."

 „Znásilnil mě!" zamračila se Elisa, „vzal si moji nevinnost, proti mé vůli. Nenávidím ho!"

 „Nenávidíš sebe," povzdechla si chůva, „neznásilnil tě. Vzal si tvoje panenství. Je to prastarý zákon a rituál, kterému se nemohl vyhnout. Ostatně..., kdybys ho poslechla a nechodila tam dolů, nemuselo to tak být!"