Elisa se probudila na obrovské posteli a překvapeně se posadila. Několik dlouhých vteřin jí trvalo, než si uvědomila, kde se nachází. Srdce se jí rozbušilo jako o závod, když si uvědomila, že je to pokoj samotného Lucifera. 

V první chvíli, si rozpačitě přitáhla přikrývku až ke krku, když ji ale došlo, že je zde zcela sama, rozhlédla se kolem. Pokoj byl obrovský. Vkusně a střízlivě vybaven a vévodila mu obrovská postel v čele. V krbu v rohu místnosti plápolal oheň a do okna se draly poslední paprsky slunce.

 Vysoukala se zpod deky a opatrně nakoukla do jedněch ze tří dveří. Za jedněmi se nacházela velká koupelna s toaletou a za dvěma dalšími, pak zřejmě Luciferova a její šatna. 

Přejel jí mráz po zádech, když si uvědomila, že v jedné ze šaten, se jistě nacházejí její věci. Neubránila se hlasitému vydechnutí. Představoval si zřejmě, že s ním bude sdílet onen pokoj. Ta představa, přišla ji ale nemyslitelná. 

V jednom pokoji s ním? Snad v jedné posteli? To v žádném případě, nehodlala tolerovat. Zabalila se do bílého županu a vyrazila ze dveří.

 Rozrazila dveře obývacího pokoje a vpadla dovnitř, jako velká voda. 

„Ani náhodou, nebudu s tebou bydlet ve tvém pokoji!" vyprskla ihned, co do pokoje vpadla. 

Stál zády k ní. Ale její prvotní odhodlání a kuráž začala se vytrácet, když se k ní otočil. Jeho černé oči si ji změřily od hlavy až k patě. Jeho černé vlasy se neposlušně honily okolo jeho hlavy a z pod jeho černé, rozhalené košile se rýsovala jeho vypracovaná hruď. 

„V žádném případě, s tebou nebudu spát v jedné posteli," řekla již o mnoho méně kurážněji, „k tomu mě nemůžeš přinutit!" 

„Spala jsi tři dny," řekl po chvíli, a jak se zdálo, její výpad ho vůbec nerozhodil, „a jak koukám, docela ti to prospělo. Tvůj jazyk je opět ve formě." Káravě povytáhl obočí a hnul se směrem k ní. Elisa automaticky udělala krok vzad.

 „Nicméně, musím ti připomenout, že jsi moje žena," pokračoval klidným, avšak pevným hlasem, „a tudíž ti nic jiného nezbývá. V mém pokoji, a v mé posteli je tvé místo. Nikde jinde, Eliso!"

 „Já..., ne..., nemůžu spát s tebou v jedné posteli!" vysoukala ze sebe statečně a opět o krok ustoupila.

 „Důvod?" procedil skrz zuby a znovu se o krok přiblížil. 

„Důvod?" Vytřeštila Elisa oči. V jeho přítomnosti přestávala být sama sebou. Dokonce se jí zdálo, že jeho lidská podoba je pro ni více ohrožující, jak jeho ďábelská. Však se jí při pohledu na něj klepala kolena.

 „Nenávidím tě!" vykřikla. Přičetla své rozpoložení, právě této emoci, „nemůžu tě vystát! Cítím k tobě jenom odpor. Jsi..., jsi mi odporný!" vydechla, a s dalším krokem vzad, narazila zády do zdi.

 S doširoka rozšířenýma očima se dívala, jak se k ní pomalu blíží. Výraz jeho tváře, však nevypovídal o tom, že by ho to rozhodilo. 

„Opravdu?" zasyčel, již na dosah její tváře, „nezapomeň na to, kdo jsem! Mě neoklameš. A i kdyby..., jelikož ďábel žádné emoce nemá," zamračil se na ni, „je mi zcela fuk, co ke mně cítíš!" Jenže jen on sám věděl, že to co řekl, není pravda.