„Tak jak ses rozhodla, Eliso?" procedil skrz zuby ďábel. 

Na její odsuzující a nenávistný pohled jen vztekle zavrčel. Bylo možná pravda, že jeho čas není nijak vyměřen, ale pohár jeho trpělivosti, už pomalu přetekl. 

Jedním mávnutím jeho ruky, se železná vrata na Elisině kleci otevřela. A s dalším jeho pohybem, se překvapená dívka ocitla na zemi, u jeho nohou. 

Vyděšeně k němu vzhlédla a ještě vyděšeněji se rozhlédla kolem. Několik chlupatých příšer, které jí hlídali, ustoupili do tmy místnosti. Jen jejich žluté oči, stále zářily ze tmy.

 Elisa se přikrčila k zemi. Nic děsivějšího, než je tato místnost a vlastně i její pán neviděla.

 „Nemáš na vybranou," zahromoval ďábel, vzhlížeje ze své výšky k ní, „ocitla ses v pekle, Eliso. A já, jsem samotný vládce podsvětí. To co tu vidíš a z čeho se třeseš strachy, je jen slabý odvar toho, co by tě čekalo tam dole." 

Strašidelný skřek a podivné vytí, bylo mu odpovědí. Jakoby mu jeho poddaní přizvukovali. Elise přejel mráz po zádech. 

Celý týden strachu, zanechal následky na její psychice. Vždycky si myslela, že zrovna jí, nemůže rozházet vůbec nic. Že dokáže čelit čemukoliv, ale toto bylo něco jiného. I ona, již byla u konce svých sil a zatoužila po tom, se odsud dostat.

 „I o mnoho silnější muži, se strachy sesypali, dostali-li se až sem," zamračil se satan, „a to, že jsi nyní moje žena, neznamená, že tě nemůžu předhodit svým poddaným."

Hnul rukou, a ony ohavné příšery, se s skřehotáním, s hlavou skloněnou, shrbeně rozeběhli k nim. Elisa vyděšeně vykřikla. Najednou jich bylo kolem dokola tolik, že pomalu zapomněla dýchat. 

„To jsou Tartarové." pronesl satan k Elise a hnul rukou podruhé. 

Z pod tmy místnosti se odlepili snad ještě děsivější tvorové, než byli tito. Vypadali jako mrtvé zjevení, s pichlavýma rudýma očima a Elisa viděla skrz jejich průsvitné mrtvé tělo.

 „Toto jsou Legioni," pokračoval Lucifer, „další, z mích poddaných. Tartarové jsou strážci živých tvorů, které posílám na smrt. Na můj pokyn, tě tu budou strážit třeba do skonání světa. A Legioni, tě zase na můj pokyn převedou na druhý břeh." 

Pokynul rukou ještě jednou a Elisa se rozklepala strachy. Okolo ní, se vynořilo hejno nejstrašlivějších bytostí, jaké si ani nedovedla představit. Hejno polo-shrbených skřetů, děsivé tváře a ještě děsivějšího pohledu. Všichni vydávajíce strašlivý a děsu-plný zvuk, se poklonili svému pánu. 

„A toto jsou Belfergorové. Nejstrašnější démoni, jaké kdy chodily po této planetě. Živí se lidským strachem. Lidskou nenávistí a zlou myslí. Přehodím-li jim duši, nezbude nic, jen prázdná skořápka. A ti..., jsou pro lidskou chátru nejnebezpečnější, protože jediní, můžou na můj pokyn vstoupit na svět a opatřit mi duši, která patří peklu." 

Elisa se s tlukoucím srdcem rozhlédla kolem. Byla v pekle, to bylo zcela jisté a strachy ani nedýchala. Oči všech démonů, skřetů a mrtvých duší, na ni hleděli a čekali na pokyn svého pána. Stačil jediný jeho pohled a odtáhli ji na druhý břeh.

„Tak co?!" řekl Lucifer po chvíli, když viděl, že strachy ani nedýchá, „dáš mi svou duši dobrovolně?"