Lucifer se posadil do křesla před hořící krb a zadíval se do plamenů. V ruce držel sklenici whisky a zamyšleně s ní kroužil mezi prsty. Všichni dávno spaly, on ale nedokázal zamhouřit oka. Nedokázal na ní přestat myslet. 

Smířil se s tím, co mu nakázal jeho otec, ačkoliv se mu to nelíbilo, ale nečekal, že se jeho přání naplní tak brzy. A hlavně, že z toho bude mít takový pocit, jaký má.

 Přeci se jí lehce mohl zbavit. Byla její chyba, že vstoupila do posvátného chrámu. Mohl ji usmrtit, a bůh by nic nezmohl. Vlastně vůbec nechápal, proč to udělal. Proč svolil k tomu, že ji pojme za svou ženu. 

„Tvé srdce se začíná probouzet." Ozvalo se za jeho zády. 

Lucifer ztuhl, ale ani se neotočil. Pevně semkl rty, a ve tváři mu zacukalo. 

„Čemu vděčím za tu čest? Samotný bůh, se přišel podívat na svého nezdařilého syna?" řekl sarkasticky a kopl do sebe obsah skleničky. 

„Přišel jsem ti dát radu," ozval se znovu Samuelův hlas, „jsem tvůj otec. Jsem bůh a jako takový..." 

„Né? Vážně?!" vyprskl Lucifer a skočil mu do řeči. Vstal a prudce se na něj otočil, „jsi můj otec? Málem jsem na to zapomněl!" procedil skrz zuby a zamračil se. Nalil si ještě jednu sklenku a  znovu se zhluboka napil.

 „Tvé rozhodnutí, bylo správné," pokračoval bůh, jakoby ho neslyšel, „ta dívka se pomalu dostává do tvého srdce. Začínáš ji milovat, Lucifere." 

Lucifer se zhluboka zasmál. „Ďábel nemiluje! Zapomněl jsi?!" 

„Tak proč jsi ušetřil její život? Proč, když jsi tak lehce mohl obejít mé přikázání?"

 Lucifer zprudka vydechl. Sám na to neměl odpověď. Vlastně ani sám nevěděl proč tak učinil. A k jeho velké nelibosti se mu ani nelíbilo, co bude muset učinit, protože věděl, že ona bude proti.

 „Trápí tě, že si ji budeš muset vzít, proti její vůli," zašeptal Samuel, „že si budeš muset vzít její tělo, i její duši. A pakliže ti to nedá dobrovolně, budeš ji muset uvěznit, dokud nepřijde k rozumu."

 Luciferovy oči zaplály vztekem. Opřel se o římsu krbu a založil si ruce na prsou. 

„Ano, jsi sice vševědoucí, otče, ale já také! Na to jsi doufám nezapomněl!" vyprskl jeho směrem, „přišel ses pokochat tím, co jsi způsobil? To byl tvůj nápad, abych se oženil, kruci!"

 „Ano, ale tys měl na vybranou!"

 „Na vybranou?!" vykřikl Lucifer rudý hněvem, „její smrt, nebo její nenávist?! Vezmu si její duši! Vezmu si její panenství. Znásilním ji! Myslíš, že mě bude milovat?! Myslíš, že mi s radostí padne do náručí, až ji budu muset uvěznit v kleci a držet ji tam tak dlouho, dokud strážci nepovolí?!"

 Lucifer ta slova vykřikl, pak se ale zarazil. Zprudka vydechl a podíval se do otcovy vševědoucí tváře. Cítil samozřejmě, že se něco změnilo. Že se v jeho srdci něco děje, ale za žádnou cenu, by si to nepřiznal. Je přeci ďábel. 

„Ano, jsem vševědoucí. Jsem bůh, ale také jsem tvůj otec," zašeptal po chvíli Samuel, „pochybuješ, Lucifere. Váháš. To bys nikdy neudělal. Trápí tě ta představa, co budeš muset udělat, i když jsi samotný vládce pekel! A to..., něco znamená." 

 „Pleteš se, otče!" procedil skrz zuby Lucifer, „už nejsem archanděl Samael. Jsem Lucifer, a vždycky budu! Již nejsem nejdokonalejší z andělů!" každé slovo válel po jazyku, aby mu dodal větší váhu, „jsem nejdokonalejší z démonů! Jsem nejmocnější démon, jaký kdy chodil po této zemi. Jsem satan! Vládce podsvětí, temnoty a zla. A má duše je temná a hluboká, jako samo peklo!"