Elisa se přiřítila do svého pokoje. Sotva popadala dech, když za sebou zabouchla dveře.

 „Otevři, Eliso!" Ozvalo se v tu chvíli za nimi. Rozbušilo se jí srdce jako o závod. Jeho hlas zněl jako práskání biče. 

„Ani mě nenapadne! Běž pryč! Nebudu s tebou mluvit, už nikdy!" Vydechla a opřela se čelem o dřevo. 

„Tak to máš smůlu!" ozvalo se náhle za ní, „zřejmě zapomínáš na to, kdo jsem!" 

Elisa vykřikla a otočila se k němu. Ustrašeně opřela hlavu o dveře, a snažila se popadnout dech. Nacházel se již ve své lidské podobě, ale stejně jí srdce bušilo jako o závod.

 „Běž pryč, Lucifere." zašeptala, dívaje se do jeho tváře. Nemohla si pomoci, ale srdce jí začalo tlouci mocněji. Tentokrát ovšem z neskutečné přitažlivosti, kterou k němu cítila.

 „Ty vůbec nevíš," začal pomalu cedit skrz zuby naštvaně, „co sis zavařila!" vztekle praštil pěstí do stěny, vedle její hlavy, „co jsi kruci pohledávala tam dole?!" vykřikl, až se mu žíla na čele rozbušila rozčilením. 

„Alespoň vím, kdo doopravdy jsi! A ty jsi..., jsi..." Polkla. Díval se na ní tak, že sklopila zrak strachy. 

„Jsem ďábel!" vyplivl ta slova, „a sakra, jsem ti nic nezatajil! Kdybys poslechla Berthu, a nechodila, kam nemáš, mohla sis ušetřit spoustu nepříjemností!" Měl na ní takový vztek, že se měl co držet, aby ji nepotrestal.

 Strážci brány přijmuli fakt, že se satan hodlá oženit. Dokonce pochopily, co se jim snažil namluvit, aby ji ušetřil její smrti. Že ona žena, probudila jeho tělo. Že po ní touží jako muž a něco takového, přeci bylo ďáblu podobné.

 Přeci ďábel byl pánem chtíče. Pánem pokušení a chlípnosti. Vášně a veškerých pudů, jiným zapovězených. Přijmuli ten fakt, ale musel podstoupit prastarý způsob a rituál, který ho s ní navždy spojil. A ten jak věděl, se Elise líbit nebude. 

„Staneš se mou ženou, ať se ti to líbí, nebo ne!" vyplivl jí do tváře. Položil ruce vedle její hlavy a zadíval se jí zblízka do očí, „o úplňku, si vezmu tvoje panenství, a tím navždy ztvrdíme náš sňatek!"

 „Ale..." zašeptala Elisa vyděšeně a bezděčně se podívala z okna, na přibývající měsíc, „ten je zítra." Dostala ze sebe a ještě více se přitiskla ke zdi.

 Byl tak blízko ní, že cítila jeho horký dech na své tváři. Zhluboka se nadechla a pak ještě několikrát za sebou. Nemohla rázem popadnout dech. Její zrak přímo fascinoval pohled na jeho rudé, pootevřené rty.

 Zavřela oči, aby zahnala myšlenku, která se jí vkradla do mysli. Myšlenku, která se jí ale vůbec nezamlouvala. Však ho nenáviděla. Byl něco, v co nevěřila, a čeho by se měla bát. A přesto toužila pocítit jeho rty na svých. 

„Přesně tak!" vydechl Lucifer pár milimetrů od jejích úst, „úplněk je zítra. A zítra..., se staneš mojí ženou!" Poslední slova zašeptal již do jejích úst. 

Zuřivě se vrhl na její rty a drtil je takovou silou, až Elisa zasténala. Nebylo to ovšem strachy ani odporem, ale touhou, kterou se jí nepodařilo zahnat.

 Automaticky mu vpletla prsty do vlasů, a Lucifer zasténal mezi její rty. Tato lidská dívka byla něco, co nikdy nepoznal. Byla takové pokušení a takový chtíč, že se přestával ovládat.

 Teprve když se od ní po dlouhé době zadýchaně odtáhl, po několika vteřinách si Elisa teprve uvědomila, co dovolila. A co mu s radostí oplácela. 

„Ne! Já tě nechci! Nenávidím tě!" vyprskla, ale Lucifer se jen zasmál.

 „To nevadí. Nic jiného, jsem ani nečekal!" zašeptal, a byl pryč.