Karl Dexter si povzdechl a nervózně se rozešel po místnosti. 

Jeho dcera Elisa, nebyla z těch, která by se nechala tak lehce ovládat muži. Vlastně si nikdy nenechala nic diktovat. Měla svou hlavu, a donedávna, byl za to rád. Znamenalo to totiž, že stála nohama pevně na zemi, a i když se za jeho dveřmi vystřídalo nespočet nápadníků, všechny s grácií sobě rovnou, odmítala. 

Ale byly chvíle, jako tato, kdy trpce litoval toho, že není jako jiné dívky. Poslušná, a méně průbojná. 

Již po několikáté, se podíval na hodiny na stěně a plátěným kapesníkem, si utřel zpocené čelo. Stále nemohl uvěřit tomu, že zrovna Lucifer Archer Carpenter, se každou chvíli, má objevit u jeho dveří.

 Vzpomněl si na podivný rozhovor, při kterém se mu ještě nyní ježily všechny chlupy na těle. Z ničeho nic, se právě on, zjevil v jeho obývacím pokoji. 

Když se jen tak otočil, v klidu seděl v křesle před jeho krbem. Ihned věděl, s kým má tu čest. Kdo by také neznal nejvlivnějšího a nejmocnějšího muže na světě. 

Nikdo nevěděl co je zač. Odkud pochází, ani kdo je, a nikdo se také nikdy neodvážil to zjistit. 

Byl velmi sebevědomí. Sarkastický. Silný, mocný a rezervovaný. Povídalo se ledacos a jeho pověst, nebyla zrovna z nejlepších. Šel z něj strach, již jen při pouhém pohledu na něj. 

Karl Dexter, si znovu utřel zpocené čelo. Zaslechl mnoho pověstí o něm vyprávět a nikdy žádné nevěřil, ale po té, co ho spatřil, snad i zaváhal. 

Říkalo se, že jeho sídlo schované pod horami, bylo obrovské a obehnáno několika metrovou zdí, za kterou se živý člověk nikdy nedostal. A když, tak již nikdy, se nevrátil zpět. 

Říkalo se, že nemá duši, a že jeho sídlo, je samotnému peklu podobné. A že právě on, je jeho vládcem. Přeci již to jméno, tomu napovídalo. Lucifer. 

Nevěřícně zatřásl hlavou. Stále tomu nevěřil, však lidé toho napovídají, uklidňoval se, ale malý červík pochybností, stále hlodal v jeho hlavě. A právě on, si má dnes přijít pro jeho dceru. 

Úplně v klidu sedíc před jeho krbem, s ledovým klidem a kamennou tváří mu oznámil, že si za dva dny, pro ni přijde. Nebyl tehdy schopen slova, při pohledu na něj. Jen němě přikývl, a nyní doufal, že jeho dcera, dostala rozum.

 Však když jí to řekl, kategoricky to odmítla. Nepomohli ani jeho prosby ani výhrůžky. Ani vědomí toho, že nemá na vybranou. Však bylo jasné, že co Lucifer chce, to také dostane. 

Karl sebou trhl, když se rozlétly dveře, a dovnitř vběhla jeho dcera. Jako vždy, si byla zaběhat.

 Přelétl ji zděšeným pohledem. Každou chvíli, tu mohl být a její úbor, se mu moc nezamlouval. Byla uřícená. Oblečená jen v krátké šortky a tílko lepící se jí na její zpocené tělo. Dlouhé vlasy měla smotány do culíku, a několik neposlušných pramenů, jí poletovalo okolo hlavy. 

„Eliso!" zaúpěl Karl nešťastně, „říkal jsem ti, že máš být připravená. Příhodně oblečená." Pohodil zoufale rukou k jejímu úboru.

 „To tedy nevím proč!" zamračila se, a dala si ruce v bok.

 „Přeci víš, že dnes si pro tebe Lucifer Archer Carpenter přijde. Mohla ses trochu upravit a..." zoufale si povzdechl.

 „Ať si to zkusí! Nehodlám s ním jít! A už vůbec, se kvůli němu upravovat. Mě je nějaký Lucifer, zcela ukradený!" vyprskla rozzuřeně a otočila se k odchodu. 

V tu chvíli, zůstala ovšem stát jak solný sloup. 

Zalapala po dechu, když spatřila vedle krbu v křesle sedět muže, který ji propaloval svým uhrančivým pohledem.