Když se první světlo měsíce dotklo vrcholků hor, zrodila se legenda, kterou předávaly generace šeptem i písněmi.

Rod Mondwolfů byl požehnaný i prokletý samotným Měsícem. Říkalo se, že Měsíc vyvolil jejich předky jako ochránce rovnováhy mezi přírodou a lidským světem.

Byli odlišní od ostatních – vlčí podoba byla jen jedním z jejich darů, ale skutečnou mocí bylo, co nesli uvnitř sebe. Každý z nich byl obdarován jedinečnou schopností – kouskem magie, která odrážela jejich duši a osud.

Jedni uměli procházet lidskými myšlenkami jako zrcadlem. Jiní léčili raněné dotykem, zatímco další dokázali ovládat samotný čas.

A někteří, jako Kael Ardyn von Mondwolf, mohli zmizet ze světa viditelných, stát se pouhým stínem na okraji reality.

Jeho neviditelnost však nebyla pouze darem. Bez své luny, své osudové partnerky, zůstával Kael trvale neviditelný pro celý svět – s výjimkou svých nejbližších, kteří mohli vnímat jeho přítomnost. Tato kletba jej odřízla nejen od ostatních lidí, ale i od jeho vlastní smečky, a zanechala ho ztraceného mezi stíny.

≈≈≈

Lavinia von Mondwolf měla schopnost, která ji stavěla na pokraj mezi přítomností a budoucností. Viděla, co přijde, cítila auru lidí a odhalovala jejich pravou podstatu. Její dar jí mnohokrát zachránil život a panství, ale také nesl tíhu vědomí, že některým osudům nelze uniknout.

Jedné zimní noci, kdy měsíc ozařoval panství svou stříbrnou září, Lavinia zůstala neklidná. Její mysl byla plná zvláštních obrazů – záblesků neznámé dívky, která stála na vrcholu kopců a hleděla do údolí. Její oči zářily směsicí odvahy a zmatku, a u jejích nohou stál vlk. Nebyl to obyčejný vlk, ale černý, mohutný, jeho pohled byl plný hladu a odhodlání. Lavinia cítila, jak ji projela vlna poznání.

O několik let později, když navštívila klášter při jedné z cest, spatřila to dítě. Lyanna. Stála tiše stranou, její vlasy se leskly jako měsíční paprsky, a její aura ji zasáhla jako bouře. Byla divoká a neklidná, skrytá hluboko pod vrstvami nevinnosti. Lavinia věděla, že našla ji – budoucí lunu jejího syna Kaela.

Ale Lyanna byla ještě dítě a osud se musel naplnit pomalu, krok za krokem. Lavinia se rozhodla čekat, přičemž hluboko uvnitř věděla, že jakmile přijde čas, tahle dívka změní vše.

≈≈≈

Kael Ardyn von Mondwolf stál na vrcholku hor, jeho vlčí podoba ladně splývala s měsíčním světlem.

Neviditelnost byla jeho schopností, ale zároveň břemenem. Dříve ji považoval za dar, který mu poskytl svobodu a ochranu, nyní však přinášela jen osamělost. Bez luny byl odsouzen být věčně stínem, jeho existence mizela z pohledu světa. 

Jen jeho rodina – matka Lavinia, jeho sestra Nyssa a bratr Alaric – jej dokázali vnímat, jejich schopnosti mu umožňovaly zůstat viditelným v jejich očích. Stejně tak ho viděli i nejbližší služebníci panství, jako věrný majordomus Balthazar a laskavá kuchařka Brandys. Tihle dva nebyli jen služebníci; byli součástí rodiny Mondwolfů odjakživa, loajální a oddaní jejich ochraně. Jejich propojení s rodem, vykované roky důvěry a vzájemné blízkosti, jim umožňovalo vnímat Kaela, i když byl pro ostatní svět jen neviditelným stínem.

Hleděl dolů na panství, kde světlo blikající v matčině pokoji naznačovalo její bdění. Věděl, že ona cítí, co se blíží.

Ale on sám zůstával skeptický. Mohl vůbec existovat někdo, kdo by mohl prolomit jeho neviditelnost? Kdo by mohl být jeho lunou? A pokud ano, proč by si někdo jako ona vybral někoho jako on?

Kael zavyl do tiché noci, jeho hlas se nesl po mlžných vrcholcích. Měsíc byl svědkem jeho zoufalé touhy a otázky, na kterou mohl odpovědět jen osud. 

***