Lyanna se probudila s pocitem, že by snad dokázala sníst celý koláč – a možná i ten talíř pod ním. Večer před tím, usnula ve svém pokoji jako zabitá. Dlouhá cesta jí naprosto vyčerpala.

První věc, kterou si uvědomila, bylo měkké světlo měsíce dopadající skrze těžké závěsy. Druhá byla nepříjemná prázdnota v žaludku, která jí připomněla, že během cesty skoro nic nesnědla. Natáhla se pro župan, přehodila ho přes košili a pustila se hledat kuchyň.

„Tak, Lyanno, nemáš se čeho bát," zamumlala si sama pro sebe, zatímco otevírala těžké dřevěné dveře a vkročila na temnou chodbu. Byla zvyklá mluvit k sobě, když byla nervózní – klášterní klid často vyžadoval, aby své myšlenky tlumila. Ale tady v tichu nočního panství jí její vlastní hlas připadal skoro jako útěcha.

„To je tedy dům," zamumlala, zatímco procházela chodbou s obrazy, jejichž oči jako by ji sledovaly. „Nikdy jsem neviděla něco tak děsivého," rozhlížela se neustále kolem sebe, „něco tak tajuplného, tak... děsivě majestátního," dodala tiše a přitáhla si župan pevněji kolem sebe.

Zastavila se u jednoho z obrazů – vysoký muž s vlčím emblémem na kabátci jí připomínal něco z příběhů, které jí sestry v klášteře vyprávěly. Jeho oči byly temné, stejně jako celá chodba, a Lyanna ucítila, jak jí na krku přeběhl mráz. „Ne, nemysli na hlouposti," řekla si, ale koutkem oka stále kontrolovala obraz, jako by očekávala, že na ni promluví. Nemohla si pomoci, ale obraz toho muže, jako by ji přitahoval.

Muž na něm byl neuvěřitelně působivý. Vysoký, s ostrými rysy a hlubokýma očima, které zdánlivě prorážely plátno samotné. Jeho temné vlasy padaly v nepravidelných pramenech kolem čela a jeho výraz byl vážný, téměř zamračený, jako by něco pozoroval – nebo někoho. Na jeho kabátci byl vyšitý jemný vlčí emblém, který podtrhoval jeho autoritu a spojení s tímto místem.

Přistoupila blíž, její prsty se téměř nepatrně dotkly rámu obrazu.

„Kdo jsi?" zašeptala si pro sebe, na oko očekávajíc odpověď. „Nějaký dávný pán tohohle domu? Nebo snad někdo, kdo tady zanechal část své duše?" Její hlas se nesl tichou chodbou, jako by jej pohltila staletí ticha, která obklopovala tento dům. Zahleděla se do tváře muže na obraze, přemýšlejíc, jaký příběh za sebou asi mohl mít. Možná to byl někdo důležitý, vážený... nebo někdo, kdo nesl tíhu tajemství, která nikdy nebyla vyslovena.

„Třeba ses taky někde ztratil v tomhle bludišti," zamumlala si, a se zoufalým výrazem ve tváři, se rozhlédla kolem.

Pak konečky prstů přejela po chladném rámu, než se pomalu odtáhla. Obraz ji přitahoval, ale zároveň vzbuzoval zvláštní pocit neklidu, který nedokázala pojmenovat.

Udělala krok zpět a zhluboka se nadechla.

„Dobře, Lyanno, dost bylo dramat. Hledáme kuchyň, ne historii rodu Mondwolf," napomenula se, snažíc se zahnat tísnivý pocit, který se jí začínal usazovat někde v hrudi.

S posledním pohledem na obraz se otočila a pokračovala chodbou. Ale ani když se od obrazu vzdálila, nemohla setřást pocit, že ji něco sleduje. Její mysl znovu vyvolávala obraz těch hlubokých, ostrých očí, které v sobě nesly něco podivného – snad příběh, snad výčitku. A přesto v sobě našla sílu neohlédnout se zpět.

Chodby se zdály nekonečné, jejich stíny se s každým jejím krokem prodlužovaly a měsíční světlo bledlo, jak se dostávala dál od oken. Ale ona přesto šla vedená neklidným pocitem, že musí pokračovat.

„Je to prostě jen dům," zamumlala, její hlas byl slabý, téměř utopený ve zvucích, které sama vydávala. „Dům s příliš dlouhými chodbami, příliš málo světla a.... s obrazy, které mě určitě nemají sledovat. Nebo možná jo, ale to je fuk."

Zahnula za roh a před ní se objevila další chodba, stejně temná a tichá jako ty předchozí. Její kroky zněly hlasitěji než kdy předtím, a každé vrznutí podlahy ji přimělo zastavit se a rychle se rozhlédnout kolem. Nic však zde nebylo. Jen ticho a nekonečná noc. Přesto cítila, jak jí běhá mráz po zádech.

„Tak, kuchyň musí být někde blízko," brblala dál a snažila se nepropadat panice. „Tohle je přece panství – nebo hrad, nebo cokoliv... Prostě... Měli by tu mít něco k jídlu. I kdyby to byl jen starý chleba. A pokud ne, no... budu se muset vrátit a přehodnotit..." Trhla sebou, když uslyšela jakýsi podivný šramot.

Pak se zastavila. Něco ucítila. Ne pohyb, ne zvuk – jen zvláštní pocit. Jako kdyby za ní někdo byl. Snad něčí přítomnost byla příliš blízko. Pomalu se otočila a její oči prozkoumávaly temnotu za ní. Nic tam nebylo. Nebo alespoň nic, co by mohla spatřit. Ale pocit zůstával.

„Tohle už začíná být směšné," zamumlala a v duchu si nadávala. „Najít kuchyň ve tmě. Skvělý plán, Lyanno. Opravdu skvělý." Zvedla pohled ke stropu, kde na ni shlížely stíny ozdobných štuků, připomínající vzdálené tváře.

Najednou se zastavila. Někde před ní slabě zavrzala podlaha, jen na okamžik, ale dost hlasitě na to, aby se napjala.

„Dobře," zašeptala si, „to byl jen starý dům. Ne? Staré domy dělají zvuky. Úplně normální věc." Přesto její srdce začalo bít rychleji, a připravovalo se na něco, co její mysl odmítala pojmenovat.

Znovu se otočila a zamrkala do stínů, které se zdály být ještě temnější. A pak, sotva postřehnutelně, si všimla něčeho. Možná pohybu. Možná záblesku dvou světel – zlatých, chladných a živých, které na okamžik prořízly tmu. Zamrkala, ale nic tam nebylo.

„Dobře, Lyanno. Nešil. Není tady nic. Jen tvoje fantazie, která si s tebou zahrává." Pokračovala dál, přitom dál mumlala: „Prostě kuchyň, Lyanno. Jen kuchyň. Pokud mě tady nic nesežere, najdu něco k jídlu a možná i stůl, kde si sednu. A pak si slibuju, že zítra předstírám, že se tohle vůbec nestalo."

Kael, skrytý ve stínech, ji sledoval, jeho jantarové oči zůstávaly na ní upřené. Její mumlání bylo zvláštní – naivní, ale přesto podivně fascinující.

Už zažil spoustu podobných momentů, kdy nově příchozí procházeli chodbami panství. Většinou to bylo tiché, strohé, s neskrývaným očekáváním. Ale tahle dívka? Tahle se zdála být jiná. Možná tím, že si neuvědomovala, jak zvláštní její přítomnost skutečně je.

Přimhouřil oči a dál ji tiše pozoroval, zatímco mizela v temnotě další chodby. I on však pocítil něco, co mu bylo nepříjemné – zvědavost. A to ho popuzovalo víc než cokoliv jiného.