Alasdair MacNiven stál na vrcholu kamenné strážní věže ve svém oppidu, Dun MacNiven, a díval se dolů na své království. Byla to hlavní strážní věž, která jemu a jeho strážcům poskytovala výhled na celé oppidum i okolní krajinu. Tato věž byla postavena z pevných kamenných bloků a byla jednou z nejvyšších staveb v oppidu. Kamenná věž byla součástí vnější obranné linie oppida, poblíž hlavní brány a tento strategický bod zajišťoval rychlou reakci na jakýkoli potenciální útok a chránil obyvatele oppida.

A jako každý den za rozbřesku, stál Alasdair na jejím vrcholu, a díval se dolů na své království.

Jako náčelník tohoto mocného klanu nesl na svých bedrech tíhu odpovědnosti a hrdosti. Jeho lid, který tvořil klan MacNivenů, byl jedním z největších a nejsilnějších v celém regionu.

Celkový počet členů jeho klanu byl ohromující, čítal přes 2000 duší. Opidum Dun MacNiven, hlavní sídlo klanu, bylo domovem pro 800 členů. Zbytek jeho lidu, přibližně 1200 členů, žil v okolních vesnicích a farmách, roztroušených po zelených údolích a lesích, které obklopovaly oppidum.

Oppidum samotné bylo rozlehlé a dobře opevněné. Jeho masivní kamenné hradby chránily obyvatele před jakýmikoli hrozbami zvenčí. Uvnitř hradeb se nacházelo srdce jeho království – Druidův chrám, prostorné domy jeho rodiny a shromáždění klanu, kde se konaly důležité rady a oslavy.

Alasdair se pyšnil bohatstvím a prosperitou svého oppida. Řemeslnické dílny uvnitř hradeb byly plné zvuků kladiv a nástrojů, kde zruční řemeslníci vyráběli zbraně, nástroje a další nezbytné předměty. Na okraji oppida byly stáje, kde byli ustájeni jejich udatní koně, a vozy, které používali k boji a dopravě.

Jeho lid žil v jednoduchých, ale pevně postavených domcích, jejichž stěny byly zdobeny symboly a vzory, které odrážely jejich keltské dědictví.

Každé ráno, když Alasdair vykročil ze své rezidence, slyšel smích dětí, které si hrály na dvorech, a živé rozhovory dospělých, kteří se věnovali svým každodenním povinnostem.

Alasdair věděl, že každý člen jeho klanu je důležitý. Ať už žili uvnitř oppida nebo mimo něj, všichni přispívali k síle a jednotě klanu. Zemědělci, pastevci a menší řemeslníci žijící mimo hradby byli srdcem jejich komunity, zajišťovali potravu a suroviny, které udržovaly oppidum v chodu.

Byl hrdý na své lidi a na to, co společně dokázali. Dun MacNiven nebylo jen místo – bylo to srdce a duše jejich klanu. A jako jejich náčelník byl připraven udělat cokoliv, aby je ochránil a vedl k dalšímu rozkvětu.

„Náčelníku!" Ozval se náhle hlas několika jeho lidí zdola, „Je čas, druid promluvil!" Alasdair zhlédl dolů, na prostranství, na kterém už od včerejšího večera plápolal posvátný oheň, ve kterém druid bez hnutí stál.

Čekal na něj dlouhých deset měsíců a náhle se mu srdce rozbušilo vzrušením. Znal důvod druidova odchodu a věděl, že jeho návrat, bude znamenat značnou změnu v jeho životě. Změnu, ze které sice neměl radost, protože na ženění ještě nebyl připraven, ale plně respektoval druidovo přání a důvěřoval jeho moudrosti.

Alasdair se snažil potlačit pocit nejistoty a obav, které se mu honily hlavou. Přestože byl mocným a obávaným válečníkem, myšlenka na usazení a sňatek ho naplňovala smíšenými pocity. Co když ta vyvolená žena nebude tou správnou? Bude schopná čelit všem výzvám, které život po jeho boku přinese?

***

Dun – znamená pevnost nebo hrad v keltských jazycích.

Popis oppida Dun MacNiven je inspirován historickými prameny a archeologickými nálezy o keltských sídlech a kultuře.

Velikost keltských klanů se mohla značně lišit, ale obvykle čítaly několik set až několik tisíc členů.