Druid Caelwyn seděl ve stínu posvátného háje, obklopený staletými duby. Jejich koruny se jemně kývaly ve větru, a on naslouchal šepotům přírody, hledaje v nich odpovědi na otázky, které ho trápily. Caelwyn byl moudrý a vážený muž, jehož rady byly vždy ceněny nejen mezi lidmi, ale i samotným náčelníkem Alasdairem.

Dnes k němu Alasdair přišel s těžkým srdcem. Usedl vedle druida a mlčky sledoval tanec světla a stínu na zemi. Caelwyn si všiml jeho utrápeného výrazu a promluvil klidným, hloubavým hlasem. „Náčelníku, vidím, že tě něco tíží. Sděl mi své starosti, ať můžeme najít cestu, jak ti pomoci."

Alasdair si povzdechl a začal vyprávět o konfliktu mezi Rowenou a Aisling, a o tom, jak se ocitá rozpolcený mezi láskou a povinností. „Miloval jsem Rowenu celým svým srdcem, ale nyní jsem si uvědomil, že musím upřednostnit povinnost vůči našemu klanu. Nemohu ohrozit bezpečí našich lidí ani přesto, že ji miluju. Aisling je důležitý symbol spojenectví a stability, a já musím udělat to, co je správné pro naše přežití."

Caelwyn pozorně poslouchal a pak se zhluboka nadechl. „Náčelníku, tvoje rozhodnutí je těžké, ale správné. Jako vůdce musíš vždy myslet na blaho celého klanu. Tvůj osobní cit nesmí převládnout nad povinností vůči tvým lidem. Rowena musí pochopit, že jsi nejen její muž, ale především náčelník. Pokud nebude respektovat tvé rozhodnutí, bude muset nést důsledky."

Alasdair se zamyslel nad druidovými slovy a cítil, jak se jeho odhodlání posiluje. „Máš pravdu, Caelwyne. Jsem náčelník a musím jednat tak, aby bylo zachováno bezpečí a stabilita klanu. Pokud to znamená, že musím obětovat svou lásku k Roweně, pak jsem připraven to udělat."

Caelwyn se usmál a pokývl hlavou. „Náčelníku, tvá moudrost a odvaha jsou příkladem pro nás všechny. Věř, že tvé rozhodnutí je správné a tvůj klan bude následovat tvůj příklad. Buď silný a odhodlaný, a povinnost vždy upřednostni nad osobními city..." podíval se s úctou v očích na náčelníka, „Nicméně..., jsem i tvůj přítel a vykonavatel vůle tvé matky. Bohové samotni si přejí, abys byl šťastný a mám strach, že bez lásky šťastný nebudeš. Pamatuj, že i tvůj otec dokázal najít rovnováhu mezi povinností a láskou. Ačkoli měl původně více manželek, předal je jiným členům rodiny, a nakonec měl jen jednu ženu. Ta si přála, aby její syn zažil totéž štěstí."

Alasdair se zamračil a povzdechl si. „Otec je výjimečný muž. Ale já nevím, jestli jsem schopen najít tu rovnováhu. Moje srdce je rozpolcené a cítím, že povinnost musí převládnout."

Caelwyn položil ruku na Alasdairovo rameno a podíval se mu do očí. „Náčelníku, věřím v tebe a v tvou schopnost najít cestu. Buď odvážný a naslouchej svému srdci. Najdeš způsob, jak sloužit svému klanu a zároveň být šťastný."

Alasdair se podíval na druida s vděčností. „Děkuji, Caelwyne. Tvá moudrost mi vždy pomáhá najít cestu. Udělám vše, co je v mých silách, abych našel tu rovnováhu."

Caelwyn se usmál a přikývl. „Věřím, že to dokážeš, Alasdaire. Bohové tě vedou a tvůj klan tě potřebuje. Najdi rovnováhu a buď spravedlivým a moudrým vůdcem."