Rowena a Alasdair pokračovali v boji za své vztahy. I když se Alasdair stále více snažil porozumět Roweniným hodnotám, napětí mezi nimi jen rostlo.

Bylo časné ráno a slunce se teprve začínalo probouzet. Rowena a Alasdair seděli před krbem náčelníkova domu. Alasdair se pokoušel pochopit Roweniny pocity. Vlastně poslední dobou nedělal nic jiného, ale bylo to těžké. Rowena mu to právě moc neulehčovala a měl pocit, že se čím dál tím více od sebe vzdalují. Už si ani nepamatoval, kdy nebyla unavená, nebo ji nebolela hlava. Kdykoliv se večer k ní přitulil a zatoužil po intimnostech, odmítla ho, a to ho ještě více zraňovalo.

„Alasdaire, manželství pro mě znamená mnohem víc než jen společné lože. Je to posvátný svazek mezi dvěma lidmi, exkluzivní a hluboký. Potřebuji, abys to pochopil." Řekla Rowena a podívala se na svého manžela.

„Roweno, chápu, že to pro tebe má velký význam. Snažím se porozumět, ale je to pro mě těžké. Vyrůstal jsem s jinými hodnotami. Buď prosím trpělivá." Povzdechl si Alasdair.

Jenže ani během dne, jako ovšem každý den před tím, se napětí mezi nimi nezměnilo. Rowena pracovala v zahradě, sbírala bylinky a léčivé rostliny a Alasdair se rozhodl ji následovat a nabídnout svou pomoc. Byl odhodlaný ukázat jí, že mu na jejich vztahu záleží.

„Roweno, co kdybych ti dnes pomohl se sběrem bylin? Chci být součástí tvého světa." Rowena byla překvapená jeho nabídkou, ale přikývla. Společně sbírali bylinky, ale napětí mezi nimi bylo stále zjevné.

Když se vrátili do svého příbytku, rozhodli se pokračovat v rozhovoru o svých pocitech. Rowena byla stále frustrovaná a zraněná Alasdairovým chováním. Alasdair se pokusil Rowenu obejmout, ale ona se odtáhla. Bylo vidět, že její trpělivost začíná docházet.

„Alasdaire, nemůžu dál žít ve vztahu, kde nejsou respektovány mé hodnoty. Potřebuji, aby ses změnil. Miluji tě, ale nemohu tohle snášet."

„Roweno, miluji tě a chci se změnit, ale je to pro mě těžké. Prosím, buď trpělivá. Učím se od tebe každý den."

V noci Rowenu pronásledovala noční můra. Viděla Alasdaira, jak odchází s jinou ženou, a nemohla nic udělat, aby ho zastavila. Probudila se zpocená a vyděšená.

„Nemůžu dál žít v takové nejistotě. Prostě nemůžu..." Zavzlykala do polštáře.

Když se pak ráno vzbudila, zjistila, že Alasdair připravil snídani a pokusil se ji uklidnit a obměkčit. Byl odhodlaný ukázat jí, že je ochoten se změnit.

„Roweno, připravil jsem snídani. Chci, abys věděla, že mi na tobě záleží a chci se snažit. Pojďme najít cestu, jak být šťastní." Zašeptal s nadějí a položil tác se snídaní na její klín.

Rowena se zadívala na svého muže. V očích se mu zračila naděje a odhodlání.

„Alasdaire, vážím si tvého úsilí, ale musíme najít hlubší řešení. Nemůžeme pokračovat takto."

Alasdair se nadechl, jeho srdce bylo plné rozporů. Cítil hlubokou lásku k Roweně, ale také tíhu své kulturní výchovy a zvyků.

„Roweno, pro mě jsi jedinečná. Nikdy jsem nepoznal ženu, která by mě okouzlila tak jako ty. Ale musím bojovat s tím, co jsem byl naučen. Potřebuji čas, abych se změnil." Rowena povzdechla a položila ruku na jeho.

„Vím, že se snažíš. Ale někdy to vypadá, že se vzdaluješ. Cítím, že naše láska slábne, a to mě děsí."

„Nechci, abys měla strach. Miluji tě, Roweno, a udělám vše, co je v mých silách, abych se změnil. Jen mě prosím neopouštěj. Potřebuji tě vedle sebe."

Rowena se mu podívala do očí a viděla v nich upřímnost a odhodlání. Přesto její srdce zůstávalo plné pochybností a obav.