Rowena otevřela oči a zamrkala. Ještě stále byla otřesená z náhlého přenosu. V uších jí znělo praskání ohně. Když se opatrně zvedla na lokty, kartáček s pěnou jí stále visel z úst. Její pohled se setkal s postavou stojící vedle ní – druidem.

Rozšířily se jí oči překvapením, když poznala svého učitele. „Co...?" chtěla něco říct, ale slova jí uvízla v hrdle. Druid jí nabídl ruku a pomohl jí vstát. Oči měla plné nedůvěry a zmatku.

Když se postavila, vytáhla si zmateně kartáček z úst a rozhlédla se kolem sebe. Byla uprostřed hořícího kamenného kruhu, který zářil jasným světlem. Kolem kruhu postávali lidé v tradičních keltských oděvech, jejich tváře byly plné úcty a zbožné bázně.

„Kde to jsem?" vydechla udiveně. Její myšlenky byly zmatené a plné otázek. Cítila, jak se jí třesou ruce a srdce jí bušilo jako o závod. „Jak jsem se sem dostala? Co se to kruci děje?" Hřbetem dlaně setřela zbytky zubní pasty a rozhlédla se kolem.

Všude kolem ní byly známky starodávné kultury – muži a ženy v jednoduchých oděvech, kamenné budovy oppida a vůně lesa a bylin, které naplňovaly vzduch.

 „Tohle nemůže být skutečné!" Zamračila se na druida, ale všechno bylo příliš reálné, aby to byl sen, „Jestli je to nějaký váš vtip, pane učiteli! A co to kruci máte na sobě?" Točila se v hořícím kruhu kolem dokola, ve snaze z něj vystoupit, ale bylo to zcela nemožné.

Druid jí položil ruku na rameno a přátelsky se usmál. „Vítej, Roweno," řekl klidným hlasem, který jí trochu uklidnil. „Tvá cesta časem tě dovedla až sem, a tvůj osud se brzy završí."

Caelwyn si zhluboka oddychl. Jeho poslání, se konečně završilo. Deset let strávil pro něj v nevlídné a dosti neuvěřitelné době a dával pozor na tuto dívku. Deset let tam, ovšem jen deset týdnů, zde. Zde, uběhlo pouze deset týdnů, ale přesto ho náčelník a lid vítali s radostí a netrpělivostí.

Když se den před tím na nádvoří objevil hořící kruh, probíhali právě přípravy na oslavy vítězství. Alasdair se právě s muži vrátil z boje a jak jinak než vítězného.

Ovšem příchod druida oslavy posunul. Nyní všichni netrpělivě čekali, až druid promluví.

Když se totiž hořící kruh na nádvoří zjevil, Caelwyn v něm zůstal stát bez hnutí. Celou noc se ani nehnul a s rukama zkříženými na prsou, neustále mumlal stále dokola různé modlitby a zaříkadla.

A hnout se ani nemohl. Dokud se rituál neskončil a Rowena se nezjevila zde, nesměl se ani hnout a neustále se modlil. Stačilo totiž, aby modlitbu přerušil, a ztratil by s Rowenou kontakt.

Okolo ohně se pak do rána shromáždil snad všechen lid z opida. Všichni stáli, a mlčky a se zbožnou úctou čekali. Druid byl pro ně, i pro samotného náčelníka postavou neodmyslitelně spjatou s jejich každodenním životem a duchovními praktikami. Jeho moc a znalosti byly ctěné a respektované. Nikdo se neodvažoval promluvit, a jejich oči byli upřené na muže, který byl prostředníkem mezi nimi a božstvy.

Náčelník, mocný a hrdý, stál v čele shromáždění a jeho oči blýskaly zvědavostí a respektem. I on, silný válečník a vůdce, uznával moc druida a jeho spojení s vyššími silami. Věděl, že přítomnost dívky je znamením, které nelze ignorovat.

Lidé v davu se klaněli k zemi, někteří šeptali modlitby, jiní jen tiše pozorovali s nadějí a očekáváním. Atmosféra byla naplněna napětím a posvátností, každý doufal v přízeň bohů a nové začátky.