Rowena pečlivě ošetřovala Alasdairovi rány a každé její pohlazení a dotek vyjadřovaly hlubokou lásku a starostlivost. Jemně čistila hlubokou řeznou ránu na jeho levém rameni, která krvácela a způsobovala mu bolest. Přikládala na ni obvazy a léčivé bylinky, aby zmírnila utrpení svého milovaného.

Alasdair měl po celém těle několik podlitin a modřin. Zejména na zádech a nohou, kde byl několikrát udeřen nepřátelskými zbraněmi. Rowena s pečlivostí a něhou masírovala jeho bolavé svaly a nanášela hojivé masti, aby zmírnila jeho bolest.

Jeho pravá ruka byla oteklá a bolavá, protože se několikrát bránil štítem a mečem proti těžkým úderům. Rowena opatrně prohlížela jeho ruku a nanášela na ni chladivé obklady, aby snížila otok a zmírnila pohmoždění.

Na tváři měl několik menších řezných ran, které způsobily nepřátelské zbraně. I když nebyly hluboké, Rowena je jemně čistila a ošetřovala, aby předešla infekci a urychlila jejich hojení. Její péče a něha byly pro Alasdaira balzámem na duši.

Bitva trvala několik dní a Alasdair byl vyčerpaný. Rowena viděla jeho únavu a nedostatek spánku, a proto se snažila udělat všechno pro to, aby se cítil co nejpohodlněji. Přinesla mu jídlo a vodu, aby posílila jeho tělo a pomohla mu obnovit síly.

Celou noc strávili v blízkosti jeden druhého, objímali se a uklidňovali po dlouhých dnech odloučení a bojů.

Ráno se probudili ve své posteli. Sluneční paprsky jemně pronikaly skrze okenní štěrbiny, a Alasdair držel Rowenu v náručí. Vzduch byl naplněn tichým klidem a jejich srdce byla plná lásky.

„Mo Rún," zašeptal Alasdair, políbil Rowenu na temeno hlavy a pevněji si ji přivinul do náručí, „přivezl jsem si z boje ženu, Aisling. Byla bys tak laskavá a postarala se o ni?" Řekl klidným hlasem, jako by hovořil o naprosto běžné záležitosti.

Rowena ztuhla v jeho náručí. V první chvíli přemýšlela, zda se jí to jen nezdálo. Byla šokovaná jeho slovy a její hněv začal bublat na povrch, „Cože?!" Vykřikla. Otočila se k němu, neschopna pochopit, jak může být, tak klidný, „Ty sis přivezl ženu?!"

„Ano, přivezl jsem ji, Mo Rún. Nechápu, proč se zlobíš. Je to běžná praxe po vítězné bitvě," vysvětloval zmateně a překvapený její reakcí se zamračil.

„Běžná praxe? Pro tebe možná, ale já... já to nedokážu přijmout! Jak si myslíš, že se budu cítit, když budu muset sdílet svého muže s jinou ženou?"

„Ale Roweno, je to součást našeho života. Ženy z našeho kmene to přijímají. Nechápu, proč jsi tím tak rozrušená." Vydechl Alasdair zmateně. Cítil zmatek a nepochopení. Pro něj bylo mít více žen běžnou součástí života. Nechápal, proč by to mělo Rowenu tak rozrušit.

„Já ale nejsem jako ženy z tvého kmene, Alasdaire!" zamračila se Rowena, vymanila se z jeho sevření a vstala z postele, „Pocházím z doby, kde je láska mezi dvěma lidmi posvátná a kde manželství znamená být jen s jedním člověkem."

Alasdair si sedl a zhluboka se zamyslel. Jeho svět a její svět byly tak odlišné, že mu nebylo hned jasné, jak překlenout propast mezi nimi. „Roweno, miluji tě," řekl nakonec, „ale toto je pro mě normální. Možná bychom měli o tom mluvit víc, abych pochopil tvůj pohled."

„Normální? Pro tebe možná! Ale pro mě je to jako zrada! Jak můžeme dál žít v lásce, když mezi námi bude někdo další?" vyštěkla, oči plné bolesti.

„Ale Roweno..., já tě opravdu miluji..." vydechl zničeně, „Něco takového říkám poprvé v životě, ale je to pravda a..., ale toto je část naší kultury, našeho života. Nechápu, proč by to mělo ohrozit naši lásku."

„Tohle nemůžu přijmout, Alasdaire. Prostě to nemůžu!" Zašeptala Rowena po několika málo okamžicích. Vyběhla ze dveří a nechala zmateného a zničeného Alasdaira za sebou.