Druid Caelwyn se díval, jak se válečníci vracejí z boje. Projížděli branou vesnice v dlouhém průvodu. Někteří z nich byli nazí, jejich těla pokrytá válečnými barvami, které nyní nesly stopy krve a prachu. Jiní válečníci byli oblečeni v lehkých tunikách a kiltech, jejich výzbroj nesla známky tvrdého boje. Všichni byli unavení a poranění, ale jejich tváře nesly výraz vítězství a hrdosti.

Kromě vlastních zraněných si s sebou vezli také zajatce a ženy, které byly součástí nepřátelského tábora. Rány a únavu překonávali odhodlaností a vírou ve své vítězství. Vesničané se shromáždili okolo brány, čekající na návrat svých hrdinů. Ženy brečely radostí a vrhaly se mužům do náručí, zatímco děti běhaly okolo a volaly na své otce.

Caelwyn pozoroval tento výjev s hlubokým zamyšlením. Věděl, že tento okamžik vítězství bude krátký a že je čekají další výzvy. Ale pro teď si vážil odvahy a oběti těch, kteří bojovali za svůj kmen.

V davu hledala Rowena Alasdaira očima. Její srdce bušilo rychleji, když uviděla jeho postavu, stále hrdě sedící na koni, i když byl očividně unavený a poraněný. Jejich oči se setkaly a Alasdair seskočil z koně. Jeho tělo bylo nahé, pokryté jen zbytky válečných barev, a Rowena zalapala po dechu, překvapena tímto pohledem. Nikdy předtím ho neviděla takto vystaveného a zranitelného, ale zároveň vyzařoval sílu a odhodlání.

„Alasdaire!" Vykřikla a hlasem plným emocí. Přiběhla k němu, objala ho a jejich těla se spojila v láskyplném obětí.

„Jsem zpět, Mo grá," šeptal, zatímco ji jemně hladil po vlasech, „Tvá láska mi dala sílu přežít."

„Musím ti ošetřit rány. Pojď, jdeme domů..." vydechla Rowena a podívala se na jeho zranění s obavami.

Mezitím ostatní vesničané pomáhali raněným válečníkům a zajatcům. Vítězství bylo sladké, ale každý věděl, že oběti byly vysoké. A věděl to i druid Caelwyn.

Caelwyn stál opodál a přemýšlel o tom, co bude dál. Věděl, že náčelník Alasdair si přivezl ženu, Aisling, a že Rowena to jistě neponese lehce.

Chápal hluboký rozdíl mezi kulturami, ve kterých byli oba vychováni. Jako druid měl možnost poznat život i ve 21. století, a proto věděl, že Rowena to nikdy nepřijme jako normální.

Rowena byla z doby, kdy monogamie byla obvyklá a očekávaná, zatímco pro Alasdaira a jeho kmen bylo mnohoženství zcela přirozené a běžné.

Pro Alasdaira bylo mít další ženu stejně normální, jako je ve 21. století mít různé elektronické přístroje – prostě běžná součást života.

Caelwyn viděl, jak moc je Alasdair zamilovaný do Roweny, ale zároveň chápal, že pro něj je mít další ženu něco zcela běžného a akceptovaného.

Caelwyn se modlil, aby láska mezi Alasdairem a Rowenou byla dostatečně silná, aby překonala tuto zkoušku. Věřil, že ho bohové vedli správně, když ho poslali za Rowenou až do 21. století.

Jeho matka si vždy přála, aby Alasdair našel klid a lásku, a věděla, že pokud bude mít více žen, klid mít nebude. Jeho otec Angus také miloval jen jednu ženu a mnohoženství odmítl.

Caelwyn byl přesvědčen, že právě proto bohové vybrali Rowenu. Ženy z jejich doby byly vychovány k tomu, že jejich muž bude mít více žen, což často vedlo ke sporům a ztrátě klidu a štěstí. Dle Alasdairovy zesnulé matky Loily musel tedy náčelník najít takovou ženu, která toto nepřijme a naučí ho, že může a chce mít jen jednu ženu.

Caelwyn si byl jistý, že bohové vedou Alasdaira správným směrem a že jejich láska překoná všechny překážky. Věřil, že Rowena je ta pravá, která přinese Alasdairovi klid a lásku, po které jeho matka tak toužila.

Ačkoliv cesta před nimi byla plná výzev, Caelwyn věřil, že láska mezi Alasdairem a Rowenou je dostatečně silná, aby je všechny překonala. I když tušil, že snadné to nebude.