Dny ubíhali a Alasdair s Rowenou byli šťastni. Zamilovaní a trávili spolu každou volnou chvíli. Jen druid Caelwyn ovšem věděl, že nejtěžší ze zkoušek lásky, je teprve čeká. Díky své moudrosti druida a též skutečnosti, že měl možnost poznat život v jiném století, chápal onen propastný rozdíl mezi kulturami, ve kterých byli oba vychováváni. A bylo jen otázkou času, kdy se ona skutečnost dostaví a prověří jejich lásku. A onen čas za nedlouho nastal.

Situace ve vesnici se stávala napjatou. Nepřátelský kmen Caledoniů, který dlouho soupeřil s Alasdairovým klanem o území, se připravoval na útok. Tento kmen byl známý svou odhodlaností a bojovností, což způsobovalo napětí mezi oběma kmeny.

Jednoho večera dorazil posel se špatnými zprávami – Caledoniové shromažďovali své síly a blížili se k hranicím. Alasdair věděl, že musí rychle jednat. Svolal radu válečníků a společně naplánovali strategii obrany.

„Obdržel jsem zprávu, že se Caledoniové znovu chystají k útoku. Víme, že to není poprvé, co se pokoušejí získat naše území." Obrátil se náčelník ke svým mužům.

„Caledoniové jsou odhodlaní a nezastaví se před ničím. Jejich touha po moci je hluboce zakořeněná." Řekl druid Caelwyn zamyšleně.

„Náš kmen a Caledoniové mají dlouhou historii nepřátelství. Musíme být připraveni na jejich útok." Zvolal Fergus bojovně.

„Nemůžeme dovolit, aby nám vzali naše území. Musíme chránit naše lidi a naše domovy." Ozval se jeden z válečníků.

„Vím, že Caledoniové jsou nebezpeční," přikývl Alasdair, „Ale musíme jednat rychle a připravit se na boj. Musíme ochránit svůj kmen." Postavil se náčelník před své muže, „Mí bratři, v těchto těžkých časech se musíme semknout a ukázat naši sílu. Naše odvaha a odhodlanost nás dovedou k vítězství. Pamatujte, že bojujeme nejen za naše území, ale také za naše rodiny, naše domovy a naši budoucnost."

„Budeme stát bok po boku a bojovat jako jeden muž! Naše odvaha je nezlomná a naše zbraně budou mocnější než jejich nenávist!" Zvolal Malcolm.

„Každý z nás má svůj úkol, každý z nás je důležitý. Připomeňme si, proč bojujeme. Jsme válečníci, jsme bratři, a společně budeme čelit této hrozbě. Nezapomínejte, že naši předkové čelili mnoha výzvám a vždy zvítězili. My nyní neseme jejich odkaz a nesmíme zklamat." Zvolal opět náčelník a opidem se ozval válečný pokřik válečníků. Válečníci povzbuzeni Alasdairovými slovy, zvedli své zbraně a připravili se na nadcházející bitvu. Jejich odhodlanost a víra ve vítězství byla silnější než kdy předtím.

„Ať bohové stojí při nás a ať naše srdce bijí odvahou. Tento boj je zkouškou naší síly a našeho odhodlání." Požehnal jim ještě druid Caelwyn na cestu.

≈≈≈

Slunce teprve začínalo vycházet, když se Alasdair a jeho muži vydali na pochod. Vzduch byl naplněn napětím a odhodláním. Alasdair vedl své muže s odvahou a rozhodností.

Když dorazili na místo, kde se setkaly oba tábory, nastal okamžik ticha před bouří. Na horizontu se rýsovaly postavy nepřátelských válečníků, připravených k boji. Napětí ve vzduchu bylo téměř hmatatelné; každý válečník věděl, že tento boj bude tvrdý a nemilosrdný.

„Mí bratři, dnes čelíme silnému nepříteli, ale naše odvaha a odhodlanost nás povedou k vítězství. Bojujte srdcem a neochvějnou vírou!" zvolal Alasdair, a jeho hlas se nesl mezi jeho muži.

Někteří z Alasdairových mužů, včetně samotného náčelníka, bojovali nazí. Jejich těla byla pomalována válečnými barvami, které měly symbolický význam a dodávaly jim ještě hrozivějšího vzhledu. Tento odvážný krok měl za cíl zastrašit nepřátele a ukázat jejich neohroženost. Jiní válečníci měli na sobě tradiční oděvy a výzbroj. Nosili lehké tuniky, kilty a kovové přilby. V rukou drželi meče, kopí a štíty, připraveni čelit nepříteli.

Bojová pole se naplnila zvukem řinčení zbraní a válečného pokřiku. Válečníci řvali válečné pokřiky, zbraně se srážely s ohlušujícím rachotem. Nahá, válečnými barvami pomalovaná těla se míhala mezi tradičně oděnými válečníky, čímž vytvářela děsivý a zároveň inspirující obraz. Boj trval několik dní a každý z válečníků musel čelit vyčerpání a bolesti. Přesto jejich odhodlání neochabovalo a víra ve vítězství je poháněla vpřed.

Krev se mísila s hlínou na zemi, zranění válečníci padali, ale znovu vstávali, odhodláni pokračovat. Alasdair vedl své muže příkladem, jeho hlas povzbuzoval a jeho zbraně zasahovaly nepřátele. Caledoniové bojovali s neuvěřitelnou zuřivostí, ale Alasdairovi válečníci se nedali zastrašit.

Po několika dnech neustávajícího boje se Alasdairovi a jeho mužům podařilo zlomit nepřátelský odpor. Vyčerpaní, ale vítězní se začali stahovat zpět do své vesnice. 

Kromě vlastních zraněných si s sebou vezli také zajatce a ženy, které byly součástí nepřátelského tábora. Alasdair věděl, že jejich přítomnost by mohla znamenat nové politické a sociální vazby, což bylo běžnou praxí po vítězné bitvě.

Alasdair sám vezl ženu, Aisling, dceru náčelníka Caledoniů, kterou se rozhodl přivést zpět jako svou novou manželku. Tato praxe byla běžná po vítězné bitvě a měla posílit politické a sociální vazby mezi kmeny.

***

Je důležité zmínit, že někteří keltští válečníci skutečně bojovali nazí. Tento fakt je doložen historickými záznamy a svědectvími, která popisují jejich neohroženost a odvahu. Bojovat nazí mělo několik významných důvodů:

Psychologický efekt: Bojování bez oblečení mělo za cíl šokovat a zastrašit nepřátele. Nahá těla pomalovaná válečnými barvami dodávala válečníkům děsivý vzhled a zvyšovala jejich odhodlání.

Symbolika a spiritualita: Válečné barvy měly často symbolický význam a byly spojovány s duchovními rituály. Válečníci věřili, že tímto způsobem posilují své spojení s bohy a zajišťují si jejich ochranu.

Praktické důvody: Bojování bez oblečení umožňovalo válečníkům volnější pohyb a snížení rizika zachycení za oděv. Navíc bylo méně pravděpodobné, že by jejich oblečení bylo potřísněno krví a nečistotami, což by mohlo způsobit infekce.

Tento odvážný krok byl projevem neochvějné odvahy a bojovného ducha Keltů, kteří se snažili chránit své území a své blízké za každou cenu.  

**

 V keltské společnosti bylo mnohoženství běžnou praxí, zejména mezi náčelníky a významnými válečníky. Mít více manželek mělo několik důvodů:

Politické a sociální vazby: Sňatky s ženami z různých kmenů posilovaly politické a sociální vazby, což přispívalo k míru a stabilitě.

Pokračování rodu: Více manželek zajišťovalo větší počet potomků, což bylo důležité pro pokračování rodu a zajištění budoucnosti kmene.

Symbol statusu: Mít více manželek bylo také symbolem vysokého statusu a moci v rámci kmene.

Keltská společnost vnímala tyto sňatky jako důležité pro udržení rovnováhy a síly v rámci kmene, ačkoliv to pro jednotlivce mohlo znamenat složité emocionální a sociální situace.