Dny ubíhaly a Alasdair s Rowenou byli stále více neoddělitelní. Každý okamžik strávený spolu byl pro ně vzácný. Jejich smích a něžné pohledy nezůstávaly bez povšimnutí. Všichni v okolí si uvědomovali, že náčelník se zamiloval.

Alasdair se nebál ukázat svou lásku k Roweně. Když byli spolu, neustále se na sebe usmívali a dotýkali se. Jejich city byly očividné a všichni v okolí si uvědomovali, jak hluboký a silný je jejich vztah.

Jedno odpoledne se rozhodli vyrazit na vyjížďku na koních. Slunce zářilo na obloze a vánek jemně šuměl mezi stromy. Alasdair vedl svého hřebce vedle Rowenina koně, a společně projížděli krásnou krajinou. Občas se na sebe podívali a usmáli se, cítíc vzájemnou přítomnost a lásku.

Později toho dne se ocitli v zahradě. Alasdair ležel Roweně na klíně, zatímco ona mu jemně probírala vlasy. Její doteky byly uklidňující a plné něhy. Alasdair cítil, jak se jeho srdce naplňuje pocitem štěstí a spokojenosti. Zavřel oči a užíval si tento okamžik, vědouc, že je s ženou, kterou miluje.

Jednoho rána, když slunce právě vycházelo, se Alasdair probudil a našel Rowenu, jak stojí u okna a sleduje krajinu. Přistoupil k ní, objal ji zezadu a přitiskl ji k sobě. Cítil její teplo a jemnou vůni jejích vlasů. Společně sledovali, jak se slunce pomalu vyhoupává nad obzor, a v jejich srdcích bylo ticho a klid.

Další den strávili u řeky, kde Rowena sbírala květiny a Alasdair ji sledoval s úsměvem. Přemýšlel o tom, jak moc ji miluje a jak se jeho život změnil od té doby, co ji poznal. Rowena se k němu přiblížila s náručí plnou květin a vložila mu jeden květ do vlasů. Oba se smáli a užívali si společné chvíle plné radosti.

Jindy se zase Alasdair vydal se svými muži na lov. Vraceli se až následující den, a jakmile dorazili zpět do vesnice, jeho bratři a jeho muži si s úsměvem všimli, jak se Alasdair sotva zastavil, hned co sesedl z koně, rozeběhl se přímo k Roweně.

Jeho spolulovci se smáli a bavili se nad tím, jak náčelník úplně ztratil hlavu pro svou ženu. Jeden z nich dokonce zažertoval: „Podívejte, Alasdair ani neuvažuje o jídle nebo odpočinku, jen aby mohl být se svou láskou!" Všichni propukli v smích a sledovali, jak Alasdair spěchá k Roweně, s úsměvem od ucha k uchu a pak ji ve své náručí odnáší do své ložnice.

Jejich láska rostla každým dnem a každý okamžik, který spolu strávili, byl důkazem jejich hlubokého citu. Byli si jistí, že ať už přijdou jakékoliv překážky, budou jim čelit společně.

I jejich milování jako by se den za dnem stávalo ještě více náruživým a horlivým. Pakliže to tedy vůbec ještě bylo možné. Alasdair si užíval rozkoše, kterou mu jeho žena nabízela plnými doušky.

Byl jí jako omámený. Už i jeho bratři a nejen ti, si všimli, že své ženě zcela propadl. Miloval její odvahu a vášeň, se kterou se nestyděla se mu zcela oddat. Jejich milování bylo vášnivé, divoké a plné citu. A Alasdair neodmítal žádný návrh, se kterým jeho žena přišla.

Jednou když ho přinutila, aby se nahý položil na postel, udělal to. Sladkou marmeládou vytvořila na jeho statném těle cestičky, které pak do poslední slízala. Alasdairovi se to tak líbilo, že následující den stejný postup vyzkoušel i na ní. A pak ještě mnohokrát si zpestřili své postelové hrátky tímto způsobem, a všem v domě už bylo divné, kam stále mizí misky s marmeládou.

Nikomu v oppidu už nemohla uniknout jejich láska. Bylo to pro ně všechny požehnání, protože šťastný a spokojený náčelník a jeho žena byli základem prosperujícího klanu. Jejich vztah nejenže přinášel radost a klid, ale také dával všem jistotu, že se mohou těšit na zdravého a silného následníka.