Rowena sklopila zrak a cítila, jak ji polévá červeň. Ona nebyla z těch dívek, které by se za cokoliv styděla. Ani za své tělo, přeci jen vyrůstala po různých výchovných ústavech a pojem soukromí, ji tedy bylo celkem cizí.

Ovšem nyní se studem ani nedokázala podívat na muže, který stál před ní. Jeho muskulatura, jeho mohutná a jako z mramoru vytesaná socha boha, ji totiž celou rozechvívala. I jeho přirozená nadvláda a autorita.

Zamyšleně sáhla k bronzové sponě, která spínala její plášť a otevřela ji. Nechala plášť spadnout na zem a pak sáhla ke šněrování na jejích šatech. Povolila jej a pak bez rozmyšlení, je stáhla ze svých ramen.

Spodní prádlo se zde nepoužívalo, a tak když se ji šaty svezly k nohám, zůstala stát nahá, s hlavou sklopenou k zemi.

„Mo rún...," ozvalo se po nějaké chvíli, „Přistup blíž ke svému muži." Zazněl Alasdairův vzrušením podbarvený hlas.

Jeho žena byla krásná. Snad krásnější, než si představoval. A že si poslední dobou představoval její tělo stále častěji.

Její postava byla o dost tvarovanější a vyvinutější než u jakékoliv ženy, které znal. Keltské ženy byli celkově hubenější a štíhlejší, ale Rowena měla křivky, které ji činily jedinečnou a přitažlivou. Její tělo bylo jako stvořené pro obdiv a Alasdair nemohl odolat tomu, aby se na ni díval s úžasem a touhou.

Ano, jeho žena mu bezesporu poskytne mnoho rozkoše a dá mu hodně silných dědiců. Tím si byl jist.

Rowena, aniž by se odvážila zvednout hlavu, vystoupila z hromádky šatů a udělala dva kroky ke svému muži.

„Tvůj stud," začal Alasdair s něžností v hlase, „je zbytečný, Mo rún. Jsi krásná a máš mé srdce." Jeho hluboký a klidný hlas zněl jako uklidňující melodie, která rozptylovala její obavy.

Rowena cítila, jak její srdce začíná tlouct rychleji a její dech se zrychluje. Slova Alasdaira pronikala hluboko do jejího srdce a zahřívala ji zevnitř. Pocity nejistoty a studu se pomalu vytrácely a byly nahrazovány pocitem bezpečí a lásky. Její tělo se uvolňovalo a ona se cítila, jako by byla obklopena neviditelným štítem, který ji chránil před vším zlým.

Každé jeho slovo ji naplňovalo jistotou, že je milována a přijímána taková, jaká je. Bylo to, jako by se všechny její starosti a obavy rozplynuly v teplém objetí jeho lásky.

Rowena se najednou cítila silná a sebevědomá, jako by mohla čelit jakékoliv výzvě, protože věděla, že má Alasdairovu podporu a lásku.

Když se přiblížila k němu, cítila, jak se její srdce a duše propojují s jeho. Bylo to, jako by byly stvořeni jeden pro druhého a teď, v tomto okamžiku, se všechny kousky skládanky spojily dohromady.

„Mo Thierna..." zašeptala a konečně k němu vzhlédla. Setkala se s jeho pronikavým pohledem, který ji bedlivě sledoval a když se jejich pohledy setkali, jeho tvář se rozšířila v úsměvu.

„Mo grá..." vydechl a sehnul se, aby ji vzal do náručí, „Teď si vezmu to, co je jen moje. Tvé panenství." Řekl a vykročil ke své velké posteli.

Když ji položil na postel, přisedl vedle ní a dlouze si ji prohlížel. Alasdair cítil, jak se jeho srdce naplňuje hrdostí a láskou, když se díval na svou ženu. Rowena byla nádherná, její tělo bylo jako stvořené pro obdiv.

Jeho mysl byla zaplavena pocity touhy a něhy, které se mísily s hlubokým respektem k ní. Každý její pohyb, každý nádech ho fascinoval a naplňoval ho pocitem, že je nejšťastnějším mužem na světě.

Když ji položil na postel, cítil, jak se jeho srdce zrychluje. Jeho ruce se jemně dotýkaly její kůže, a on cítil, jak se jeho tělo naplňuje teplem a vzrušením. Bylo to, jako by se všechny jeho sny a touhy staly skutečností. Rowena byla jeho a on byl odhodlaný ji chránit a milovat po zbytek svého života.

Každý okamžik, který s ní strávil, byl pro něj vzácný. Cítil, jak něco v hloubi jeho srdce se prohlubuje a jak se jejich duše spojují v jedno. Bylo to, jako by byli stvořeni jeden pro druhého a teď, v tomto okamžiku, se všechny části jejich příběhu spojily dohromady.

Alasdair věděl, že Rowena je jeho osudem, přestože si to sám úplně neuvědomoval. Když mu druidové řekli, že ona je ta pravá, cítil zmatek, ale teď se všechny jeho pocity míchaly dohromady – láska, touha, ochrana a něco hlubšího, co nedokázal popsat.

Jeho srdce bylo naplněno vděčností za to, že ji má po svém boku, a byl odhodlaný ji milovat a chránit po celý svůj život. Bylo to, jako by hvězdy samy vedly jejich kroky k tomuto okamžiku, kde se všechny linie jejich osudů konečně prolnuly.

***

MO GRÁ – MÁ LÁSKO