Alasdairovi už došla trpělivost. Jeho bratři měli pravdu – Rowenino chování bylo nepřijatelné a potřeboval ji přivést zpět.

Bez dalšího váhání se vyřítil ke stáji, srdce mu bušilo vztekem a žárlivostí. Nemohl uvěřit, že by se Rowena odvážila opět překročit hranice jeho trpělivosti.

Když dosáhl stáje, rychle osedlal svého koně. Jeho mysl byla plná hněvu a odhodlání. Musel ji přivést zpět, musel jí ukázat, že takové chování je nepřípustné.

Vyrazil ze stáje a sledoval stopy vedoucí z oppida. Jeho srdce bilo jako o závod, jak se blížil k lesní cestě. Vítr mu šlehal do tváře a jeho mysl byla zahalena hněvem.

Když je konečně dohnal, viděl Rowenu a Eamona, jak sedí v trávě a povídají si. Pocítil, jak se v něm zvedá vlna vzteku. „Roweno!" zahřměl, když se přiblížil. Jeho pohled byl plný zlosti a neklidu.

Rowena se otočila a viděla Alasdaira, jak se k nim rychle blíží. Usmála se, protože věděla, že její plán funguje.

„Co to má znamenat? Proč jsi s ním vyjela z oppida?" zahřměl jeho hlas byl plný hněvu, když seskočil z koně a přistoupil k nim.

„Jen jsme si chtěli trochu odpočinout a užít si vyjížďku. Nic víc." Snažila se Rowena udržet klid. Ovšem pohled na jejího statného muže, rozhodil i vedle sedícího Eamona.

„Tvá žena má pravdu, náčelníku," vykoktal Eamon, když se ustrašeně zvedl a o krok ustoupil, „Bylo to nevinné, nikdy bych si nedovolil..."

„Ať tě bohové proklejí, Eamone! Drž se od mé ženy dál!"

Eamon i Rowena před sebou náhle viděli mocného a statného válečníka, který byl značně naštvaný. Eamon se strachy rozklepal, a i když Rowena chtěla sice vyvolat tuto reakci, náhle ji napadlo, zda už jeho trpělivost nepokoušela dost. Alasdair byl tentokrát vytočený na maximum. Jeho oči planuly hněvem a svaly na jeho těle byly napjaté jako struny. Jeho přítomnost byla ohromující a děsivá zároveň.

Rowena cítila, jak se jí srdce rozbušilo rychleji. Byla si vědoma, že její plán funguje, ale zároveň cítila respekt a obdiv k Alasdairově síle a odhodlání. Eamon, na druhé straně, byl paralyzován strachem. Nikdy předtím neviděl Alasdaira tak rozzuřeného a jeho přítomnost ho děsila.

„Vracíme se!" Rozkázal Alasdair a popadl Rowenu tak rychle, že ani nestačila zaprotestovat. Hodil si ji před sebe přes sedlo a vyrazil tryskem k oppidu.

Byl rozhodnutý ukázat jí, že mu na ní záleží, i když to znamenalo být přísný a nekompromisní. Jeho srdce bušilo vztekem a žárlivostí. Nemohl pochopit, proč se cítí tak zranitelný a ohrožený.

Rowena visela na jeho koni jako pytel brambor. I když celou cestu nadávala, srdce ji bušilo radostí, že se její statný muž konečně rozhoupal.

Když dorazili do oppida, Alasdair seskočil z koně a přehodil si protestující Rowenu přes rameno.

Vykročil ke svému domu, nesoucí Rowenu přes rameno, jako by ani nic nevážila. Jeho kroky byly pevné a odhodlané, jeho přítomnost budila respekt i strach. Lidé v oppidu mu uhýbali z cesty, protože ho takto naštvaného už dlouho neviděli. Věděli však, že Alasdair dokáže být nelítostný a přísný, když je jeho trpělivost vyčerpána.

„Vidíš to? Tak to má být," pronesl Fergus s úlevou. „Náš náčelník zase ukazuje kdo je tu pánem."

„Jen ať ji druidi vezmou, tohle si zasloužila," přidal se Malcolm se smíchem. „Bratr konečně vzal věci do vlastních rukou."

Alasdair se nezastavoval ani neohlížel na poznámky svých bratrů. Jeho mysl byla zaměřena jen na to, aby Rowena pochopila, že takové chování je nepřípustné. Lidé v oppidu mu ustupovali z cesty, jako by byl živel sám, každý krok zdůrazňoval jeho hněv a odhodlání.

Když došel ke svému domu, otevřel dveře a postavil Rowenu na zem. Její protesty a nadávky ignoroval, jeho oči planuly rozhodnutím.

„Moje trpělivost přetekla," řekl jí přísně, jeho hlas byl jako ocel. „Čas, který jsem ti dal, aby sis zvykla, vypršel. Dnešního večera tě očekávám ve své ložnici a od tohoto dne už v mé ložnici i zůstaneš!"

Rowena se na něj podívala s překvapením a údivem, její srdce stále bušilo rychleji. Byla si vědoma, že Alasdair byl tentokrát vážně odhodlaný a nebylo cesty zpět.