Následující den, připravila Rowena další plán, aby Alasdaira ještě více vyvedla z míry a přiměla ho k tomu, aby se vyrovnal se svými pocity.

Odpoledne se rozhodla uspořádat v zahradě malé setkání s bardy. Pozvala Eamona a několik dalších, aby jim zahráli a zazpívali. Na zahradě připravila lehké občerstvení a pohodlné místo k posezení.

Když Alasdair spatřil zahradu plnou bardů a usměvavou Rowenu, jak se baví a směje s Eamonem, pocítil, jak se v něm zvedá vlna žárlivosti a vzteku. Srdce mu bušilo a cítil se zcela mimo kontrolu.

V první chvíli nemohl ani uvěřit svým očím. Kráčel právě zahradou se svými muži na cvičiště, a když spatřil Rowenu, s neuvěřením se zastavil.

Rowena se na něj podívala a usmála se, jako by věděla přesně, co v něm vyvolává.

„Připoj se k nám, Alasdaire. Užijme si odpoledne plné hudby a smíchu." Usmála se na něj nevinně, když k němu přistoupila s pohárem v ruce.

Alasdair se snažil udržet klid, ale jeho myšlenky byly bouřlivé.

„Ne, raději půjdu trénovat své muže," odpověděl chladně, aniž by odtrhl pohled z její tváře.

„Prosím, Alasdaire. Potřebujeme si odpočinout a užít si chvilku klidu. A taky bych chtěla, abys mi důvěřoval. Pojď se posadit." Zašeptala a naschvál se k němu přitiskla tak, že Alasdair ztuhl a snad i přestal na moment dýchat. 

Zhluboka se nadechl, a pak jen mírně přikývl hlavou. Rozhodl se tedy zůstat, ale jeho oči zůstávaly na Roweně. V jeho mysli se ovšem neustále odehrával boj mezi žárlivostí a touhou po důvěře. Musel přijít na to, jak se vyrovnat se svými pocity, ale neměl vůbec ponětí, jak na to.

Však jen to, že zůstal, bylo jen proto, aby si ji ohlídal. A jeho zvláštní a neobvyklé chování ovšem neušlo jeho bratrům, ani jeho mužům. Fergus jen něco zamračeně zabrblal jeho směrem ve smyslu, že ženy dělají z mužů slabochy a Malcolm si ho se smíchem dobíral, že je zamilovaný blázen.

Rowena ovšem ještě přitvrdila. Na druhý den se rozhodla Alasdaira vytočit ještě více.

Když se ráno probudila, měla jasný plán. Odpoledne si všimla, že Alasdair se věnuje tréninku svých mužů a věděla, že je to nejlepší chvíle k uskutečnění jejího dalšího plánu. Přesvědčila Eamona, že by se mohli spolu projet na koních a Eamon s radostí souhlasil.

Připravili koně a když vyjížděli z bran, všiml si Fergus náčelníkovy ženy, jak s jedním z bardů opouští opidum.

„Podívej se na tohle..." pokynul Fergus hlavou k bráně, když přistoupil k náčelníkovy, „Je to tvoje žena, a tohle je nepřípustné."

„Zatracený Morrigane!" zaklel Alsdair, „Co to má znamenat?!" Vyštěkl naštvaně, nevěřícně se dívaje za svou odjíždějící ženou, která se dle všeho dobře bavila. Její smích byl slyšet až k nim.

„Vypadá to, že tvoje žena si našla nového společníka. To přece není normální, že jezdí ven s cizím mužem." Ušklíbl se Fergus a pokrčil rameny.

„Tohle je nepřijatelné," zavrčel Alasdair, „Rowena je moje žena a nemá co jezdit s jinými muži."

„Pravdu díš, bratře. Žena má být u svého muže, ne s cizincem." Přitakal Fergus.

„Měl bys si ji ohlídat, Alasdaire," přidal se se smíchem Malcolm, „Jenže to vypadá, že jsi zamilovaný blázen."

„Máš pravdu, tohle zašlo až příliš daleko..." přidal si znovu Fergus a v Alasdairovi čím dál více kypěl hněv.

„Jen klid, bratře. Možná ji jen musíš lépe hlídat. Ženy dělají z mužů slabochy, pamatuj na to. A ty jsi ji dal až moc volnosti. Jsi až příliš tolerantní, k jejím výstřelkům." Poplácal Malcolm Alasdaira po zádech.

Alasdair pocítil, jak se v něm zvedá vlna vzteku. Jeho krev vřela a srdce mu bušilo jako o závod. Nemohl uvěřit, že Rowena opět překročila hranice jeho trpělivosti. Jeho bratři měli pravdu – tohle bylo už příliš.

„Ať ji druidi vezmou!" zaklel znovu Alasdair, jeho hněv byl na hranici únosnosti. „Tohle už nevydržím," zavrčel a rozběhl se ke stáji. Jeho mysl byla plná hněvu a neklidu, a jediná myšlenka, která ho poháněla, byla přivést Rowenu zpět.