Rowena se právě skláněla nad záhony v zahradě, pečlivě odstraňovala plevel a upravovala rostliny. Slunce hřálo její záda a klidné zvuky přírody ji obklopovaly. Byla tak zabraná do práce a svých myšlenek, že si nevšimla, že se k ní někdo blíží.

Přemýšlela o Alasdairovi. Jeho modré oči ji pronásledovaly ve dne i v noci. Cítila, že jejich vztah je komplikovaný, plný nevyřčených slov a nevysvětlených pocitů. Byla odhodlaná bojovat o jeho srdce, i když ji to někdy dohánělo k šílenství.

Náhle uslyšela nadšený hlas: „Roweno! Roweno!" Isla přiběhla s rozzářenou tváří a zastavila se vedle ní. „V opidu se stavili bardi! Právě teď vyhrávají na hlavním nádvoří!"

Rowena se překvapeně narovnala a setřela si z čela pot. „Opravdu? To zní úžasně!"

„Ano, musíme tam jít hned teď!" Isla ji chytila za ruku a táhla ji směrem k bráně. „Nechceš si to přece nechat ujít, že ne?"

Rowena se usmála a nechala se strhnout Isliným nadšením. Společně běžely zahradou, míjely obydlí a starobylé stromy, až dorazily na hlavní nádvoří oppida.

Nádvoří bylo plné lidí, všichni se shromáždili kolem malého pódia, kde bardi hráli na loutny a harfy, zpívali veselé písně a bavili diváky svými příběhy. Atmosféra byla plná radosti a smíchu, a Rowena cítila, jak se jí zlepšuje nálada.

„Víš, bardi jsou putující umělci, kteří cestují od jednoho oppida k druhému. Přinášejí lidem hudbu, příběhy a radost. Dnes přijela skupina čtyř bardů. Hrají na různé nástroje – loutny, harfy, flétny a tamburíny." Zašeptala Isla Roweně.

„A co dělají kromě hraní a zpěvu?" zeptala se zvědavě, fascinována jejich uměním.

„Vyprávějí příběhy, které se přenášejí z generace na generaci," odpověděla Isla. „Znáš příběhy o starých hrdinech a mýtických bytostech? Bardi je znají nazpaměť a dokážou je přivést k životu svými slovy a hudbou."

„To je úžasné! Musí to být těžké být stále na cestách."

„Ano, ale je to jejich způsob života," přikývla Isla. „Putují z místa na místo, sdílejí své umění a radost s lidmi. Jsou jako poutníci, kteří přinášejí světlo a naději."

Společně se zaposlouchaly do melodických tónů bardů a nechaly se unášet kouzlem okamžiku.

Hudba začala být energičtější a lidé se začali zvedat a tančit. Isla chytila Rowenu za ruku a zvedla ji na nohy. „Pojď, tančíme!"

Rowena se začala smát a nechala se strhnout do víru tance. Obě ženy se vesele točily, jejich pohyby byly synchronizované a plné života. Vlnily se do rytmu, smáli se a dováděly.

Jeden z bardů, mladý a pohledný muž jménem Eamon, nemohl z Roweny spustit oči. Celou dobu ji hladově sledoval a když skladba skončila, přistoupil k ní.

„Krásná paní, tančíte jako bohyně. Smím vás pozvat k dalšímu tanci?" Rowena se usmála a přikývla. Společně tančili kolem ohně, jejich pohyby byly harmonické a plné energie a Rowena si najednou užívala pozornost a radost okamžiku.

Alasdair, který stál opodál a sledoval dav, si náhle všiml jejich tance a pocítil záchvěv žárlivosti. V první chvíli nemohl uvěřit svým očím. Nezvyklé emoce v něm začaly vřít a jeho pohled se postupně měnil na výraz plný neklidu. Nemohl pochopit, proč ho pohled na Rowenu tančící s jiným mužem tak rozčiluje.

„Nikdy jsem neviděl nikoho tak krásného a talentovaného." Řekl Eamon po tanci a pokusil se jí lichotit, zatímco jí podával ruku.

Rowena se snažila zůstat zdvořilá, ale cítila, jak se Eamonova přítomnost stává vytrvalou. Alasdair to viděl z dálky a náhle se jeho srdce rozbušilo jako o závod. Nikdy nepocítil tak velký nával hněvu, jako nyní. Rozběhl se k nim á jeho vztek byl nezměrný.

„Co to má znamenat? Jak se opovažuješ dotýkat se mé ženy?" zahřměl Alasdair, když dorazil k nim. Eamon se pokusil omluvit, ale Alasdair ho ignoroval a otočil se k Roweně.

„Proč jsi mu to dovolila?" zeptal se ostře.

„Nic jsem mu nedovolila. Snažila jsem se ho zastavit, ale byl neodbytný," odpověděla Rowena, trochu zaskočená Alasdairovým hněvem.

„Nemám rád, když se cizí muži kolem tebe motají. Jsi moje žena a měla bys to respektovat," řekl Alasdair s žárlivým tónem v hlase.

Rowena se usmála, protože viděla, jak je Alasdair naštvaný a žárlivý. Věděla, že to znamená, že mu na ní záleží.

„Možná bys měl mít více důvěry ve svou ženu," odpověděla klidně a s jemným úsměvem, ale Alasdair se na ni jen zamračil.

Nemohl ale popřít pravdu v jejích slovech. Ovšem jeho hněv a žárlivost, byli náhle silnější než jeho rozum.

***

BARDI - Bardi byli ve starověkých keltských kulturách profesionální písničkáři, historici a genealogisté. Zaměstnávali je šlechtici, jako králové nebo náčelníci, kteří je platili za oslavu svých předků a významných činů. Bardi měli důležitou roli, protože uchovávali a předávali kulturní paměť z generace na generaci.

Příběhy, které bardi vyprávěli, často zahrnovaly hrdiny, bohy a založení jejich lidu. Své vyprávění doprovázeli hudbou na různé nástroje, jako harfy, loutny, flétny a tamburíny. Putovali z místa na místo a přinášeli lidem radost, zábavu a světlo do jejich životů.