Večerní obloha byla posetá hvězdami, které ozařovaly posvátné místo uprostřed lesa. Bylo na druhý den večer a přípravy na rituál byli hotovy. Rowena seděla u ohně a přemýšlela o všem, co se stalo za poslední týdny. Cítila smíšené pocity radosti a nervozity.

Zasněně se usmála do ohně, a ani nevnímala okolní rej. Neustále myslela na Alasdaira. To, že se hned na druhý den konal rituál Hanfasting, bylo její rozhodnutí. Alasdair na ni nespěchal a vůbec ji k ničemu nenutil. Naopak, ona ale pochopila, že není návratu.

Zamilovala se do náčelníka Keltského kmene Alasdaira MacNivena a uvědomila si, že je ochotna, a dokonce rozhodnuta udělat vše, aby i on si zamiloval ji. Ano, měl ji rád, to poznala. Snad ho i vzrušovala jako muže. Choval se k ní s respektem, úctou a něhou, kterou si ani nedokázala představit. Staral se o ni, a měl o ni strach. Podporoval ji a vždy stál po jejím boku. Přesto cítila, že láska to není. Alasdair byl prostě takový. Výjimečný, a to, jak se choval, neodráželo jeho pocity, ale jeho povahu.

O to více ale Rowena pochopila, že tohoto muže opravdu miluje a nikdy se to nezmění. Cítila se jako princezna, která přišla zachránit svého prince před samotou a naučit ho milovat.

„Roweno, víš, že to nemusíš dělat?" Vydechl Caelwyn, když si sedal vedle ní a také se zadíval do ohně, „Náčelník na tebe nespěchá, on je..."

„Výjimečný..." Skočila mu Rowena do řeči, „Já vím, Caelwyne. Ale já chci. Není důvod, abych váhala, protože Alasdaira miluju. Jen mám strach, zda on někdy bude milovat mě."

„O tom není pochyb..." usmál se druid zamyšleně, „Jsi tu proto, že ty jsi mu souzena bohy. To bohové mě k tobě dovedli, aby se naplnilo přání jeho matky. A jsem si jist, že jejich rozhodnutí bylo správné."

„Opravdu si to myslíš?"

„Jistě, Roweno. Však se na sebe podívej..., jak velký kus cesty jsi ušla. Láska z tebe učinila ženu. Ta bláznivá holka je pryč," mrkl na ni a sevřel její dlaň ve své, „Ale jen doufám, že ne zcela, protože budeš potřebovat ještě hodně sil a kuráže k tomu, muže, jako je Alasdair naučit lásce."

„Ta Keltská nátura..." zašeptala Rowena směrem do ohně, „Proč vůbec tak vyspělá kultura zanikla?"

„Kelti byli hrdí a nezávislý. Bojovní a svobodní, ale jejich nesourodost je nakonec zničila. Různé kmeny se nedokázaly sjednotit proti větším a silnějším nepřátelům. Kelti nikdy nevytvořili svůj stát. Nesnášejí diktáty a autority a neradi se podřizují. Keltské klany bojují i mezi sebou. Jsou to neporazitelní a hrdí bojovníci, před kterými se všichni vždy třásli. A nyní, když jsem měl možnost se na vše podívat zpětně, vše do sebe opravdu zapadá."

„I já tomu už rozumím. Alasdair je hrdým prototypem opravdového Kelta a já udělám všechno, aby ten tvrdohlavec pochopil, že mě miluje." zamrkala na druida odhodlaně.

„Jsem rád, že vidím tvé odhodlání, Roweno. Věřím, že dokážeš otevřít Alasdairovo srdce a ukázat mu, co je to láska. Bohové vám budou nakloněni." Usmál se Caelwyn a v očích mu zazářila jiskra porozumění a hrdosti.

***

Keltská kultura a její zánik:

Kelti byli hrdí, nezávislí a bojovní lidé, známí svou statečností a svobodou. Jejich společnost byla složena z různých kmenů, které často bojovaly mezi sebou. Tento nedostatek jednoty se stal jednou z příčin jejich úpadku. Nesourodost kmenů zabránila Keltům vytvořit jednotný stát a účinně se bránit proti větším a organizovanějším nepřátelům, jako byly římské legie.

Římská říše postupně dobývala keltská území a asimilovala místní obyvatelstvo. Keltští válečníci byli poraženi v mnoha bitvách a jejich kultura byla postupně pohlcena římskou civilizací. Kromě vojenských porážek hrála roli i kulturní asimilace, kdy keltské tradice a náboženství byly nahrazovány římskými zvyky a křesťanstvím.

Přestože keltská kultura jako samostatná entita zanikla, její duch a tradice přežily v různých formách a stále ovlivňují moderní společnosti. Keltské dědictví je stále přítomné v mnoha oblastech Evropy, zejména v Irsku, Skotsku, Walesu a Bretani, kde jsou keltské jazyky a tradice stále udržovány.