Druid Caelwyn se zhluboka nadechl a naposledy se rozhlédl po okolí. Konečně přišel čas návratu. Stál právě daleko od hluku města, pod vzrostlým stromem. Dubem, který už od pradávna považovali za posvátný.

Caelwyn pečlivě připravil své plány a věděl, že musí najít způsob, jak přenést dívku časem, aniž by si toho byla vědoma. Využil své hluboké znalosti starodávné magie a silného spojení, které mezi nimi vytvořil během jejich učení.

Rowena dostala od něho, coby učitele dějepisu za domácí úkol, naučit se zaříkadlo, které druid pečlivě vybral. Zaříkadlo, které ji přenese v čase. Netušila, že toto zaříkadlo má moc otevřít časové brány. Vysvětlil ji, že zaříkadlo se má pouze naučit nazpaměť a recitovat nahlas, jako součást jejího tréninku.

To byla ostatně jediná možnost, jak Rowenu přenést tam, kde ji potřeboval. Nyní ale ještě chvíli stál, a přemítal, zda poctivě učiní, co ji nařídil. Rowena byla neposlušná a svéhlavá, a učení nikdy moc nedala. Doufal ale, že domácí úkol splní. A jen co nahlas přednese zaříkadlo, bude přenesena časem za ním.

Konečně se sebe svlékl ono moderní oblečení, které dle jeho názoru, bylo značně nepohodlné, a oblékl svůj tradiční oděv. Dlouhou tuniku, která sahala až k zemi. Byla bílé barvy, což symbolizovalo čistotu a duchovní moc.

Přes tuniku nosil dlouhý plášť, známý jako sagum. Tento plášť byl zdobený výšivkami v podobě run a měl kapuci, která ho chránila před nepříznivým počasím.

Na krku měl několik amuletů a šperky, které měly ochrannou a symbolickou hodnotu. Jeho nejoblíbenější byly torques (krční náhrdelníky) z bronzu, stříbra nebo zlata. Tyto šperky byli zdobené symboly, které měly duchovní význam.

Caelwyn si připravil posvátný amulet, který zdědil po předcích, několik bylin, blín a jmelí a misku s posvátnou vodou. Z kamenů vytvořil kruh a veprostřed zapálil posvátný oheň, který symbolizoval energii a spojení s duchy.

Postavil se doprostřed kruhu a začal recitovat zaříkadlo: „Silvae Spiritus, Tempus Apertum, Tempus Transitus, Me Ducas. Aeternum flumen temporis, tenebris vel lumen, Iter meum perfici, per aevum et spatia. Cum potestate arcana et voluntate firmata, Apertis portis temporalibus, me perduc."

Pak na moment zavřel oči, a celé zaříkadlo přednesl ještě v rodném jazyce: „Duchové lesa, otevřete čas, přeneste mě přes jeho proud. Věčné proudy času, temnota nebo světlo, splňte mou cestu napříč věky a prostory. S mocí tajemnou a vůlí pevnou, otevřete časové brány, převeďte mě."

Pak obětoval byliny do ohně, a přitom volal jména duchů a bohů, žádajíc je o pomoc.

Druid držel amulet nad ohněm a ponořil ho do misky s posvátnou vodou. Tento akt měl symbolizovat spojení mezi minulostí, přítomností a budoucností.

Pak vzal do ruky svou hůl, která byla vyřezávaná z posvátných dřevin a byla zdobená runami a symboly. Hůl symbolizovala jeho moc a autoritu. Pak zavřel oči a vizualizoval časové proudy. Jeho mysl se spojila s duchy lesa, kteří mu umožnili cestovat časem.

Jakmile druid cítil silné spojení, kruh se rozjasnil a pomalu se začal přenášet do jiného času. Oheň zhasnul, a když se znovu rozhořel, ocitl se v roce 232 př.n.l.