Večeře pokračovala ve veselém duchu a hosté se bavili, smáli, vyprávěli vtipné historky a plánovali nadcházející svatbu. Atmosféra byla plná radosti a očekávání. Z rohu místnosti se linula jemná hudba a několik hostů se zvedlo od stolu, aby si zatančili.

„Takže je to oficiální! 1. srpna nás čeká velká svatba," zkonstatoval spokojeně Malcolm, „Alasdaire, připrav se na to, že tě čeká ještě hodně práce. A ty, Roweno, budeš mít také plné ruce s přípravami."

„Díky Malcolme," usmál se náčelník a mrkl na rdící se Rowenu, „Myslím, že s Rowenou zvládneme všechno..."

„A co takhle, když už jsme tu všichni spolu, naplánovat nějaké zábavné soutěže na svatbu? Měli bychom to pořádně oslavit!" Vložil se do rozhovoru jeden z válečníků.

„Souhlasím! Vzpomínáte, jak jsme naposledy na Lughnasadh měli soutěž v lukostřelbě a zápasu? Mohli bychom to zopakovat!" Zvolal nadšeně Fergus.

„No ano, to by ale nemohl soutěžit náčelník..." plácl Malcolm přátelsky Ferguse po zádech, „Jako vždy by všechny porazil."

„Ale o to přeci jde, ne?" rozesmál se další z válečníků, „Ženy zbožňují vítěze, a tedy Alasdair by si zasloužil všechny trofeje."

„Nebojte, pánové. Rád bych si soutěž užil spolu s vámi, ale tentokrát budu více dbát na to, aby každý měl šanci zazářit." Zasmál se Alasdair a ani on nezapomněl po očku mrknout na Rowenu.

Ostatně toto jejich pokukování jeden po druhém a jistá nepřehlédnutelná přitažlivost, nemohla nikomu ujít. A všichni samozřejmě právě to, rádi viděli. Jisté pošťuchování a humor ze strany mužů a válečníku, byl u takovýchto sešlostí běžné a vyjadřovaly vzájemný respekt a přátelství. Válečníci se rádi škádlili, zvláště když měli svého náčelníka v úctě a oblibě. A Alasdair, jako vždy, přijímal tyto přátelské vtipy s úsměvem a klidem, vědom si toho, že to všechno je projevem jejich náklonnosti a podpory.

„Výborný nápad..." prohlásil Angus, „Svatba se bude konat za měsíc, a tedy můžeme ten čas proložit přípravami a soutěžemi, ve kterých budou moci ženy své muže obdivovat."

„To ano, ale nebylo by spravedlivé, kdyby i náčelník, jako muž měl možnost už před svatbou obdivovat svou ženu?" zamrkal Malcolm a na tváři se mu objevil šibalský úsměv, „Přeci naše tradice to umožňují. I ty otče, jste s matkou nejprve prošli tradičním keltským obřadem, zvaným Hanfasting."

„To ano," vydechl Angus zamyšleně, „Ale na tomto obřadu se musí budoucí manželé dohodnout a souhlasit s ním."

„A to snad nebude problém..." rozesmál se jeden z válečníků, „Že ano náčelníku. Jaký muž by odmítl možnost spočinout se svou budoucí ženou na loži ještě před oficiální svatbou?"

„To jistě..." připustil Alasdair klidně a pohlédl na Rowenu, „Ale jak bylo řečeno. Musíme s tím souhlasit oba."

V místnosti se náhle rozhostilo ticho a oči všech přítomných se upřeli na Rowenu. Rowena zalapala po dechu a zčervenala. Nebyla hloupá a pochopila podstatu rituálu. Šlo o to, že by už nyní, mohli žít jako manželé. Se vším všudy.

„Roweno?" nevydržela to Isla, „Co na to říkáš? Je to keltská tradice..."

„Roweno, handfasting je starobylý keltský rituál, který umožňuje párům žít společně a lépe se poznat před oficiální svatbou," vložil se do rozhovoru Caelwyn, „Během tohoto obřadu budete spojeni symbolickými stužkami, které představují váš závazek a vzájemnou úctu. Tento rituál vám dá možnost sdílet společné lože a žít jako manželé na zkušební dobu, než nastane svatba oficiální. Dokonce to dává párům po uplynutí této doby se možnost rozhodnout, zda chtějí svůj svazek formálně potvrdit svatbou. Bohové tento svazek požehnají a vy budete mít příležitost posílit své pouto."

Rowena se podívala na Alasdaira, který ji sledoval s očekáváním a nadějí. Sklopila zrak, aby zabránila nachu ve své tváři, což se jí ale nepodařilo. Nicméně, neměla o čem pochybovat. Alasdaira milovala a ona se přeci nikdy a ničeho nezalekla.

„Ano, přijímám tento rituál. Chci, abychom se s Alasdairem lépe poznali a prohloubili naše pouto." Řekla statečně a hrdě vysunula bradu vpřed.

***

Handfasting:

Handfasting byl starobylý keltský rituál, který symbolizuje dočasné nebo trvalé spojení dvou lidí. Tento rituál byl často uzavíraný na zkušební dobu jednoho roku a jednoho dne, po které se pár mohl rozhodnout, zda se vezmou natrvalo. Během obřadu jsou ruce ženicha a nevěsty spojeny pomocí stužek, což symbolizovalo jejich spojení a závazek. Handfasting byl považován za posvátný akt, který měl požehnání bohů a přírody.

Postavení žen u Keltů:

Keltská společnost byla ve srovnání s jinými starověkými kulturami velmi progresivní, pokud jde o postavení žen. Ženy u Keltů měly významná práva a byly vážené členky společnosti. Mohly vlastnit majetek, dědit, vést obchodní jednání, a dokonce zastávat vedoucí role v komunitě. Válečnice, básnířky a druidky byly běžné a uznávané.

Handfasting tak poskytoval nejen možnost pro pár lépe se poznat, ale také zaručoval ženám právo vycouvat z manželství, pokud se po zkušební době rozhodly, že vztah nefunguje. Tato možnost byla důkazem rovnosti a respektu, který keltská společnost měla k právům a volbám žen.