Isla oblékla Roweně nádhernou tuniku z jemné vlny, zdobenou složitými výšivkami, která jemně obepínala její postavu. K tomu přidala bohatě zdobený plášť, který se připínal na rameni ozdobnou broží. Účes byl složitý, plný copánků, které Isla mistrovsky zapletla a ozdobila stuhami a drobnými květinami.

„Chci, aby se z tebe dnes večer můj bratr posadil na zadek," usmívala se Isla spokojeně. „A věř mi, že až tě takto uvidí, tak si sedne."

Rowena se na sebe podívala do zrcadla a sotva se poznávala. Byla nádherná, elegantní a cítila se sebevědoměji než kdy předtím.

Večeře probíhala ve velké síni Alasdairova domu, kde stál dlouhý dřevěný stůl, bohatě prostřený. Všichni, včetně náčelníka, už byli na místě. Fergus s Malcolmem, jeho otec Angus, chůva Gráinne, druid Caelwyn a několik významných válečníků.

Když Isla s Rowenou vstoupily do místnosti, pohledy všech přítomných se obrátili k nim. Evidentně už měli zpoždění a za jiných okolností, by se Alasdair zlobil, protože nedochvilnost netoleroval, když ovšem spatřil Rowenu, jeho oči se rozzářily údivem a obdivem.

„Roweno, vítám tě zpět," řekl s úsměvem a postavil se v čele svého stolu, když Rowena došla až k němu, „Jsi krásná." Vydechl a vzal jemně její dlaň do své. Pak se sehnul a políbil ji.

Za spokojeného a vědoucího úsměvu všech přítomných, ji usadil vedle sebe, sám ale zůstal stát.

„Milí druzi, bratři a sestry, vážení přátelé..." pronesl náčelník do ticha, „Je pro mě velkou ctí, že vás všechny mohu přivítat. Tento večer je pro mě a pro nás všechny zvláštní. Máme tu mezi sebou někoho nového, kdo se stal součástí našeho kmene – Roweno..." pohlédl Alasdair do jejích očí, a Rowena se neubránila zčervenání.

„Roweno, vítáme tě mezi námi. Tvá přítomnost nám přináší radost a doufám, že se tu budeš cítit jako doma. Bylo mi ctí sledovat, jak jsi se tu adaptovala a pracovala s takovou odhodlaností. Společně jsme se potkali při mnoha úkolech, a já si vážím tvé síly a snahy.

Chci také poděkovat všem za to, co děláte pro náš kmen. Všichni jsme tu jako jedna velká rodina, a každý z vás je pro mě důležitý. Bez vaší podpory a spolupráce bychom nebyli tam, kde jsme dnes.

Roweno, jsi tady teprve krátce, ale už jsi ukázala, jak velký přínos můžeš pro nás všechny být. Tvůj odhodlaný duch mě osobně velmi inspiruje.

A právě proto bych ti chtěl předat tento náramek. Je to starý keltský zvyk, že náčelník dává tento šperk jako symbol uznání a ochrany. Považuj ho za talisman, který tě bude chránit a připomínat ti, že jsi vždy vítána mezi námi." Vztáhl k Roweně ruku a když mu ji podala, navlékl ji na zápěstí nádherný, bronzový náramek.

„Já..., děkuji..." Polkla dojatě a nějakou dobu hleděla na svou ruku, „Je..., je překrásný." Usmála se na náčelníka, když se konečně usadil na své místo.

„Tak starý keltský zvyk, ano?" Povytáhl šibalsky Malcolm obočí, „Že ho sám neznám." Zašklebil se a muži vedle něho potlačili smích.

Všem bylo jasné, že náčelník chtěl jen Roweně udělat radost. Jen si našel prostě výmluvu proto, aby ji ho mohl dát.

Celý kmen totiž od první chvíle bedlivě sledoval, jak se jejich vztah rozvíjí. A nebylo člena v klanu, aby si nepřál, aby se náčelník zamiloval. Přání jeho matky na smrtelné posteli bylo něco, co museli splnit a druidova volba a výběr náčelníkovy budoucí ženy, byla pro ně jasná, protože právě druid byl pro ně sprostředkovatelem přání bohů.

„Některé zvyky jsou už tak staré, že se na ně už zapomnělo..." usmál se Alasdair s jiskrou v oku a pokrčil rameny.

„Jasně. Jasně, bratře. Dobře řečeno. Možná bychom se měli všichni více zajímat o staré zvyky."