Přišel sedmý den Roweniny zkoušky a ke svému údivu nemohla ani dospat, až uvidí Alasdaira.  Den před tím, když uklízela v opidu, ho potkala několikrát, a vždy se na ni tak mile usmál. Dokonce snad dobrovolně zametla a vyhrabala převážnou část oppida, jen aby mu byla nablízku, a mohla se na něj alespoň z dáli dívat.

Vůbec se ale nepoznávala. Nikdy přeci nebyla ta poblázněná holka, která po klukovy téměř šílí. Jenže pak ji došlo, že rozdíl byl v tom, že Alasdair nebyl kluk, ale byl muž. Muž, z velkým M.

„Roweno..." ozvalo se za ní už po několikáté, ale ona to ani nevnímala. Seděla právě venku pod starým dubem na lavičce, loupala ořechy a zasněně sledovala hru Alasdairových svalů při práci.

„To by měli zakázat..." zabrblala si pod vousy sama pro sebe, „Přeci je snad trestné, vypadat tak dokonale."

„Máš na mysli mého bratra?" Rozesmála se Isla nahlas, když se podívala po směru Rowenina pohledu. Ta sebou teprve nyní trhla, jak se lekla dívky nad sebou. Vůbec si ji nevšimla.

„Kruci!" Vykulila oči, „Vůbec nevím, že jsi zde, Islo..."

„To se ani nedivím..." pohodila hlavou k Alasdairovi, který s několika muži nosil obrovské, těžké pytle zrní do skladu. A dle všeho to vypadalo, že mu to nadalo ani moc práce. Byl svlečený do půl těla a Rowena z něho nedokázala spustit zrak, „Můj bratr tě jistě okouzlil, nemám pravdu?" Vyzvídala Isla s nadějí.

Však právě ona se cítila být tou, kdo musí dohlédnout na to, aby se přání jejich matky naplnilo. A bylo pravdou, že nebyla sama.

Keltové byli velmi duchovní a nábožensky založení lidé, kteří věřili v sílu přírody, bohů a duchů. Přání umírajícího mělo v jejich kultuře velkou váhu a bylo považováno za něco, co by mělo být naplněno, aby se zajistil klid a mír duše zemřelého.

Přála-li si Alasdairova matka na smrtelné posteli, aby mu našli ženu, která ho bude milovat, všichni členové kmene snažili se tedy toto přání naplnit. V keltské společnosti byla rodina a kmenová jednota velmi důležitá, a tak se všichni cítili zavázáni splnit přání umírajícího, aby uctili jeho památku a zajistili harmonii v kmeni.

„No...," Rowena rozpačitě sklopila zrak. Pak si ale uvědomila, že nemá cenu zapírat. A pak..., Isla byla stejně stará jako ona a vážně si ji oblíbila, „To je slabé slovo." Zašklebila se a znovu na Alasdaira pohlédla, „Ale mám pocit, že to není vzájemné. A ani se vlastně nedivím. Vždyť jsem tak nešikovná..." Povzdechla si, ale Isla byla jiného názoru.

„Alasdair je náčelník kmene, Roweno a jak sis jistě všimla, od rána do večera je v jednom kole. A pokud můžu soudit..., líbíš se mu."

„Vážně si to myslíš?" Vykulila oči Rowena, „Ano, je tak milý a zdvořilý a uznalý a.... ale..." povzdechla si a Isla se nahlas rozesmála.

„Ty ho opravdu miluješ, že ano?" zamrkala s nadějí, „Roweno, Alasdair je..., jak bych to řekla..., až přespříliš poctivý ve všem, co dělá. Tím chci říct, že už od malička se připravoval na post náčelníka a bere ho moc vážně. Až tolik, že zapomíná na sebe a někdy mám pocit, že si ani nedovoluje se zamilovat. Potřeboval by..." zhluboka se nadechla, ale náhle nenašla ta správná slova.

„Potřeboval by popohnat..." ozval se za nimi druidův hlas, „Omlouvám se, ale vyslechl jsem váš rozhovor a plně s ním souhlasím. Náčelník potřebuje, aby ho někdo milovat naučil a ukázal mu, jaké to vlastně je, být opravdu milován."

„Jak to myslíš, Caelwyne?" vydechla Rowena zvědavě.

„Tak jak to říkám, Roweno," povzdechl si druid, „Náčelník je tebou okouzlen, to už si cvrlikají i vrabci na střeše, ale nikdy si to nepřizná. A vlastně ani neví co si přiznat, protože to nezná. Muži jako on, znají jen boj, práci a povinnosti. A na ukojení tělesných potřeb se vždy nějaká žena najde, nač tedy lásku?" pokrčil smutně rameny, „Tu mu musíš ukázat ty! Ty mu musíš ukázat, oč přichází a naučit ho milovat, Roweno. Musíš mu ukázat kouzlo toho citu a potřebu být s tebou. Musíš v něm vyvolat nezměrnou vášeň, kterou ještě nepoznal, protože tu mu dokáže dát jen žena, která ho miluje."

„Ale já..." chtěla začít protestovat Rowena. Pak si ale povzdechla, „Ano, asi jsem se do náčelníka zamilovala..." přiznala si udiveně.

„To je dobře, Roweno," položil druid ruku na její rameno, „Mimochodem..., mám ti vyřídit, že dnes se vracíš do náčelníkova domu a čeká tě tedy i u společné večeře."

„Takže abychom sebou hodily!" vykřikla Isla, „Musím tě připravit a k večeři přijde žena, ze které se můj bratr posadí na zadek."