Druid Caelwyn překvapeně zamrkal, když na druhý den ráno, našel Rowenu už připravenou a evidentně nedočkavou. Takovou ji za celých deset let opravdu neznal.

Jen co totiž vstoupil do její chatrče, netrpělivě vyskočila na nohy a zvědavě se ptala, co ji dnes čeká.

„Dnes budeš pomáhat při všem, čeho bude třeba, Roweno," usmál se přívětivě, „Každý člen komunity má svůj úkol a žádná práce není zbytečná. Třeba i obyčejné zametání dvorku, je důležité."

„Jo, já vím, ale..." popošlápla Rowena a zpod svých řas pohlédla na druida, „A co..., co náčelník?"

„Náčelník?" povytáhl Caelwyn obočí a potlačil úsměv. Pozoroval ty dva celou tu dobu, a bylo mu jasné, že je Rowena náčelníkem zcela okouzlena, „No..., ten má samozřejmě práce nejvíce. Jako náčelník o všem rozhoduje a vše schvaluje a tak..."

„Jo, já vím..." skočila mu do řeči, „Ale jak to, že všechno umí. Všechno ovládá, druide..." zčervenala a sklopila zrak.

„V keltské společnosti je náčelník nejen vůdcem, ale také vzorem pro svůj lid, Roweno. Ovládání širokého spektra dovedností, mu pomáhá získat důvěru a respekt svých lidí. Musí být dobrý válečník a stratég. Musí znát obchod a diplomatické umění. Mít znalosti o zemědělství a péči o zvířata. Musí organizovat a pracovat na stavbách. Mít základní znalosti o péči o nemocné a musí znát náboženské a kulturní obřady svého kmene. To vše..., z něho dělá efektivního, uznávaného a obdivovaného vůdce svého lidu."

„Ach..." zašeptala zasněně, „A co dnes..."

„Určitě se na tebe přijde podívat..." Potlačil druid úsměv, „Pokud vím, dnes s Fergusem a Malcolmem opravují chatrč, která slouží jako sklad pro nářadí."

Rowena se sice nadechovala k ještě jedné otázce, která ji neustále ležela v hlavě, ale neodvažovala se zeptat. Jen zalapala po dechu a pak se pomalu rozešla ke dveřím. Caelwyn ji přeci jen už ale znal dost dlouho na to, aby poznal, že se s ní něco děje. Takovou ji neznal a došel k závěru, že se Rowena do náčelníka jistě zamilovala.

„Jestli máš ještě nějakou otázku, Roweno, neváhej tedy. Znám tě přeci jen už nějaký ten rok, a tedy si myslím, že na stud není místo. A pak..., jak tě znám, ty přeci nemáš problém se studem. Alespoň tomu tak nikdy nebývalo." Mrkl na ni, když se zastavila v pohybu a otočila se na něj. Už dopředu ale tušil, kam její myšlenky směřují.

„No, já..." zamračila se, „Tedy..., pamatuji si, jak jste nám na hodině vyprávěl o Keltech a když jsme si tehdy s děvčaty dělali legraci, že nedělají nic jiného, než bojují a šukají..., tedy..., víte, co mám na mysli..." Dopověděla s rozpaky.

„Rozumím..." zasmál se Caelwyn nahlas, „Ano, a já ti tehdy odpověděl, že mluvit o nich jako o barbarech, je trošku zkreslená představa, a že nicméně, něco málo na tom bude."

„A co?" Nevydržela to Rowena.

„Ano, existují názory a některé studie, které naznačují, že boj a fyzická aktivita mohou zvyšovat hladiny endorfinů a dalších hormonů, jako je testosteron, což může vést k zvýšené náruživosti a touze po tělesné úlevě," usmál se Caelwyn, „A právě v této době, byli muži vystavování fyzické aktivitě a bojům o mnoho více než v jednadvacátém století.

Alasdair a jeho muži vedou války a boje, a pracují o mnoho tvrději, což způsobuje uvolňování endorfinů, které působí jako přirozené analgetikum a mohou navozovat pocity euforie a uvolnění.

U mužů může fyzická aktivita a boj zvýšit hladinu testosteronu, což může zvyšovat sexuální apetit a náruživost. V dobách, kdy byly bojové aktivity častou součástí života, muži často zažívali intenzivní fyzický a emocionální stres. Tělesná úleva pak mohla být jedním z prostředků, jak tento stres uvolnit a obnovit rovnováhu." Dořekl Caelwyn a povytáhl na Rowenu obočím, zda pochopila.

Ta však jen zrudla a zalapala po dechu. Tu nejdůležitější věc, kterou chtěla vědět, se stejně nedozvěděla.