Alasdairův kmen, který čítal přes dva tisíce členů, měl zvláštní pravidla ohledně vaření a stravování. V keltských oppidech, velkých opevněných osadách, byl život organizovaný tak, aby každá rodina měla svou vlastní kuchyni a připravovala jídlo pro svou rodinu. To bylo praktické a umožňovalo to každé rodině připravit jídlo podle svých chutí a potřeb. Nicméně při významných událostech, oslavách nebo zvláštních příležitostech se vařilo ve společné kuchyni, která byla srdcem komunity.

Společná kuchyně byla velká a prostorná budova, postavená z kamene a dřeva, s vysokým stropem, který umožňoval únik kouře z velkých ohnišť.

Uvnitř bylo několik dlouhých stolů, kde se připravovaly různé ingredience, a velké kamenné pece, ve kterých se pekl chléb a další pokrmy. Na jedné straně kuchyně byly umístěny velké kotle, ve kterých se vařily polévky a dušená jídla.

Stěny byly ozdobené svazky sušených bylin a koření, které dodávaly místnosti příjemnou vůni.

Na poličkách byly vystaveny keramické nádoby plné soli, medu a dalších potřebných surovin. V rohu kuchyně stála velká dřevěná skříň, kde byly uskladněny různé nástroje a nádobí, které se používaly při vaření.

Na podlaze byly rozloženy rohože, které sloužily jako pracovní plochy. Všude panoval čilý ruch, když se několik členů komunity střídalo u různých úkolů.

Rowena vstoupila do této rušné kuchyně s mírnou nervozitou. Byla to její první zkušenost s vařením vůbec. Snažila se vzpomenout si na všechno, co se zatím naučila, ale i tak si byla jistá, že zde ji to k ničemu nebude.

„Dobré ráno," usmála se Isla, když se na ni otočila od jednoho ze stolů, „Přišla jsem ti pomoct."

„Ach děkuji, já..." vydechla Rowena s úlevou a otočila se kolem. Bylo tu ještě několik žen a každá dělala něco jiného. Některá krájela zeleninu, jiná čistila maso, nebo drtila bylinky, nebo třeba přikládala pod ohně.

„Náčelník nařídil," zamrkala Isla se šibalským úsměvem na tváři, „Asi má strach, abys nepřišla k úhoně." Vysvětlila Isla Roweniny pomocníky, „A pak..., budeme vařit opravdu pro celý kmen, Roweno. Každý je zvědav na budoucí ženu našeho náčelníka."

„Jo, nebo je už mou nešikovností tak ohromen..." Zašklebila se Rowena a bezděky zakroužila očima po místnosti, zda tu náhodou Alasdair není.

„Není tu," usmála se zase Isla. Evidentně pochopila, koho neustále vyhlížela, „V západní části oppida se rozbil plot pro ovce a kozy a Alasdair má jako vždy pocit, že bez něj se prostě neobejde nic," pokrčila rameny rezignovaně, „Sice mu neustále říkám, že nemůže dělat vše a být všude a u všeho, ale to je, jak mluvit k větru v lesním háji."

„Ach tak..." Zarděla se Rowena. Však sama pocítila jeho pomoc. Prakticky ji byl nápomocen každý den, a vůbec by nemusel.

„Tak se pojďme pustit do vaření. Dnes budeme připravovat keltskou polévku, ječnou kaši a pečené maso s bylinkami. K tomu připravíme pečené brambory a zeleninu. A placky, které náčelník nechal připravit už v noci, jsou už hotové a připravené k podávání."

„Už v noci?" Vykulila Rowena oči.

„Ano..." usmála se Isla významně „Celou noc byl u toho, aby na to dohlédl. Zřejmě chtěl mít jistotu, aby byl jeho lid s prvním jídlem, který bude připravovat jeho paní, spokojen." 

***  

Historické prameny naznačují, že Keltové měli společné kuchyně, zejména při významných událostech a oslavách. 

V keltských oppidech byly kuchyně často centrem komunity, kde se sdílely potraviny a pokrmy. To bylo důležité pro udržení soudržnosti a spolupráce mezi členy kmene. Vaření pro tak velkou komunitu vyžadovalo pečlivou koordinaci a organizaci, a lidé by přicházeli jíst postupně, aby se zabránilo přetížení kuchyně a zajistilo se, že každý dostane své jídlo.