Večer se Rowena vrátila do své chatky zcela vyčerpaná. Měla za sebou teprve tři dny práce, ale sotva stála na nohou.

„Nejsi zvyklá pracovat, Roweno," zhodnotil Caelwyn její stav, když ji večer přišel zkontrolovat, „Život zde není lehký, ale zvykneš si na něj. A pak..., kdo jiný by dokázal lépe zhodnotit situaci, než právě já? Zkusil jsem si život v jednadvacátém století a přes všechny jeho vymoženosti, bych nikdy neměnil. A ty budeš brzy stejného názoru. Uvidíš."

„Hmm, to určitě!" zamračila se na něj a praštila sebou na postel, „Vůbec nechápu, jak jste na to přišel."

„Lehce..., láska dělá s lidmi divy..." odpověděl suše, ale Rowena se jen nevěřícně zašklebila k odporu.

Láska? A ke komu? K tomu golemovy, který ji tu mučí už kolik dní? Demonstrativně zavřela oči, ale místo aby myšlenky na náčelníka vyhnala z hlavy, stále ho viděla před sebou. Jeho vysokou a svalnatou postavu. Jeho úsměv a sílu. A jeho milou povahu. Zatím ji přeci nikdy nenechal na holičkách a vždy ji přispěchal na pomoc. A to přeci dělat nemusel, došlo ji. Ale vůbec se jí směr jejích myšlenek nezamlouval.

„Zítra budeš mít očistné rituály a meditace s druidy, abys nabrala trochu síly," pokračoval Caelwyn klidně, „A následující den pak uvaříš." Dořekl, a než stačila Rowena zaprotestovat, zmizel.

Když pak Rowena čtvrtý den následovala Caelwyna do posvátného háje, už tam na ni čekalo několik druidů.

Posvátný háj byl obklopen stromy a kvetoucími rostlinami, které vytvářely klidnou a harmonickou atmosféru. Druidové ji přivítali s úctou a začali ji vést k různým meditacím a rituálům.

Prvním rituálem byla očistná koupel v pramenité vodě, která symbolizovala očištění těla i duše. Rowena cítila, jak se její unavené tělo postupně uvolňuje, když se ponořila do chladivé vody.

Poté následovala meditace pod starobylým dubem, kde druidové zpívali posvátné zpěvy a recitovali básně. Rowena se posadila na měkkou trávu, zavřela oči a nechala se unášet harmonií přírody. Hluboký, pravidelný dech jí pomohl uvolnit napětí a načerpat novou energii.

Dalším krokem byla meditace s použitím aromatických bylin a kadidel. Druidové zapálili vonné kadidlo z levandule, šalvěje a dalších léčivých bylin, jejichž vůně měla uklidňující a harmonizující účinky. Rowena se soustředila na dech a nechala se prostupovat uklidňujícími vůněmi.

Závěrečným rituálem byla meditace v kruhu s ostatními druidy, kde každý sdílel své myšlenky a pocity. Druidové ji naučili, jak naslouchat svému nitru a najít v sobě klid a harmonii. Během této meditace cítila, jak se její mysl otevírá a nachází vnitřní sílu.

Celý tento čas Alasdair sledoval Rowenu z povzdáli. Jeho zamyšlený pohled se zastavil na její tváři, která byla uvolněná a soustředěná. Všiml si, jak se mění a roste. Uvědomil si, že je nejen krásná, ale také odvážná a vytrvalá. Její snaha přizpůsobit se novému životu v něm vzbuzovala obdiv.

Když meditace skončily, Rowena se cítila osvěžená a plná nové energie. A teprve nyní si všimla, že ji náčelník celou tu dobu pozoroval. Nedokázala si pomoci, ale cítila, jak celá rudne. I když sama nechápala, toto svoje rozpoložení. Nikdy v ní žádný muž nevzbuzoval takové pocity, jako on.

Alasdair stál opodál, opřený o strom, a zamyšleně ji sledoval. Jeho oči byly plné něčeho, co nedokázala přesně pojmenovat – snad obdiv, snad úcta. Když k ní přistoupil, cítila, jak jí srdce buší rychleji.

„Vypadáš odpočatě," poznamenal jemně. „Druidové odvádějí dobrou práci."

Rowena přikývla, ale nedokázala se mu podívat do očí. „Ano, bylo to... uklidňující. Děkuji."

„Jsem rád, že jsi si trochu odpočinula," pokračoval Alasdair, aniž by se přestával dívat na její tvář. „Zítra tě čeká další výzva."

„A jaká to bude tentokrát?" zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem.

 „Tentokrát budeš vařit. Ale neměj strach, pokud bys potřebovala pomoc, budu nablízku." Usmál se jemně.

Rowena se snažila uklidnit své rozrušené myšlenky, a hlavně uklidnit své divoce bušící srdce, „Vařit? Doufám, že nebudu muset použít sekyru," pokusila se nemotorně o vtip, ale Alasdair se zasmál.

„Neboj se, s tím ti rádi pomůžeme."

Společně se vrátili do vesnice a Rowena cítila, že její srdce stále buší rychleji. Jaké pocity v ní ten muž vzbuzuje? A proč? Byla zmatená, jako snad ještě nikdy za celý svůj život.