Rowena si sotva stihla setřít poslední zbytky bláta z předchozího dne, když ji další ráno Caelwyn přišel informovat o novém úkolu. „Dnes budeš pečovat o stádo ovcí," oznámil jí s úsměvem, který Rowena okamžitě interpretovala jako škodolibý.

„Ovce?" zamračila se. „Co s nimi mám dělat?"

„Postarat se o ně, pást je, chránit je před vlky a občas je trochu popohnat," odpověděl Caelwyn lehce, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.

Rowena si povzdechla a zamířila k ohradě, kde na ni čekalo stádo ovcí. Ovce, jak zjistila, nebyly zrovna nejchytřejšími tvory na světě. Sotva se jí podařilo otevřít ohradu, několik ovcí okamžitě vyrazilo ven a rozuteklo se na všechny strany.

Rowena zpanikařila a rozběhla se za ovcemi, zoufale volajíc: „Stůjte! Stůjte, vy pitomé ovce!" Ale ovce se nezdály mít nejmenší zájem jí poslouchat. Jeden beran se dokonce otočil a začal ji honit zpátky k ohradě.

V zoufalé snaze vyhnout se beranovi, uklouzla na mokré trávě a spadla přímo do mělké louže. Její lněná tunika se okamžitě znovu přilepila na její křivky, zvýrazňujíc její postavu.

Zatímco Rowena zápasila se stádovým chaosem, Alasdair a Malcolm ji opět sledovali z bezpečné vzdálenosti. K nim se přidal i Fergus, který byl známý svou vážnou, přísnou a nabručenou povahou. „Co se to tady děje?" zavrčel Fergus, když viděl Roweninu marnou snahu ovládnout stádo.

„Tohle bude ještě zábavnější než včera," zašklebil se Malcolm. „Podívej se na ni, jak se snaží chytnout všechny ty ovce!"

„Je to její první den s ovcemi, dej ji trochu času," řekl Alasdair, ale nemohl potlačit úsměv.

„Ale no tak, brácho," odvětil Malcolm, „ty víš, že máš mnohem lepší šanci získat si její srdce, když jí ukážeš, že jsi schopný a ochotný jí pomoct. A navíc, je to docela zábava ji sledovat."

„Hmm," zamumlal Alasdair, stále s úsměvem na tváři. „Ale tentokrát máš pravdu." Sešli společně z kopce a zamířili k Roweně, která právě zápasila s dvěma neposlušnými ovcemi.

„Potřebuješ pomoc?" zeptal se s úsměvem.

Rowena, stále zaneprázdněná chytáním ovcí, ho ani pořádně nevnímala. „Jestli chceš jen stát a koukat, tak ne!" zavrčela, když se jí jedna ovce vysmekla z rukou.

Alasdair se zasmál a začal jí pomáhat. Společně se jim nakonec podařilo dostat všechny ovce zpátky do ohrady. Byla to práce plná smíchu, nehod a naprostého chaosu, ale nakonec se Rowena i Alasdair smáli.

„Dnes jsi se tedy opravdu snažila," poznamenal Alasdair, když si oba utírali pot z čela.

„Není to tak snadné, jak to vypadá," odpověděla Rowena zadýchaně, ale s úsměvem.

„Myslím, že jsi si vedla skvěle," řekl Alasdair s uznáním v hlase. „Ale příště bys mohla nechat někoho jiného otevřít ohradu."

Fergus se na Alasdaira zamračil. „Není čas na zábavu," řekl vážně. „Máme ještě hodně práce."

„Ale no tak, Fergusi," prohodil Malcolm, „trochu humoru ještě nikoho nezabilo. Navíc si myslím, že Alasdair je celkem potěšen, když vidí, jak Rowena vypadá v tom mokrém oblečení. Co říkáš, brácho?"

Alasdair se začervenal, ale snažil se to zakrýt. „Jen jí pomáhám s jejím úkolem, Malcolme."

„Jasně, jasně," smál se Malcolm. „Ale přiznejme si, že to není špatný pohled."

Rowena, která zaslechla jejich rozhovor, se na okamžik zastavila a zamračila se na ně.

„Pokud jste už skončili s vaším přátelským popichováním, možná byste mi mohli říct, co mám dělat teď?"

Fergus si povzdechl a otočil se k ní. „Další ovce potřebují přivést z pastviny. A tentokrát to zkus bez toho, abys z nich udělala komediální show." Zamračil se na ni.