Rowena ráno vyšla z chatky odhodlaná čelit prvnímu dni práce na poli. Slunce už začalo stoupat nad obzor a paprsky zahřívaly zemi. Pole bylo rozlehlé, a kolem bylo vidět ostatní členy komunity, jak už pracují.

Rychle se připojila k ostatním a začala okopávat a sbírat plodiny. Práce byla náročná, ale Rowena se snažila neukázat, jak ji vyčerpává.

Její myšlenky se stále vracely k tomu, proč musela být trestána a jaké důsledky budou její činy mít. Cítila směsici vzdoru a odhodlání, ale také nejistoty a obav.

Mezitím Alasdair stál na kopci poblíž pole a sledoval její pokroky. Vedle něho stál jeho bratr Malcolm, známý svým smyslem pro humor a bystrou myslí. „Vidím, že tvá nová chráněnka se do toho pěkně opřela," prohodil Malcolm s úsměvem.

Alasdair se zamračil, ale neodpověděl. Jeho oči byly upřené na Rowenu, která se snažila zvládnout úkoly, které jí byly přiděleny. V jeho nitru se mísily pocity hrdosti a obav. Chtěl, aby Rowena uspěla, ale zároveň se bál, že její vzdor by mohl způsobit problémy.

„No tak, brácho," pokračoval Malcolm, „není třeba být tak vážný. Všiml jsem si, že se na ni díváš trochu jinak." Poklepal Alasdaira po rameni a mrknul na něj.

Rowena, ponořená do práce, náhle nechtěně zakopla o kámen skrytý v hlíně a spadla přímo do blátivé jámy. Její lněná tunika se okamžitě přilepila na její křivky, zvýrazňujíc její postavu a přilepila se na ni jako druhá kůže. Všichni kolem se zastavili a začali se smát, a Rowena se snažila rychle postavit na nohy, tvář rudá studem a zlostí. Cítila se ponížená a zároveň rozzuřená na sebe i na ostatní.

Malcolm se začal smát nahlas. „Tohle se ti náčelníku, určitě líbí ještě víc!" popichoval svého bratra. „Je taková divoká a nezkrotná. Přesně ta správná výzva pro tebe, ne?"

Alasdair cítil, jak mu v hrudi narůstá směsice hrdosti a podráždění. Jeho pohled zůstával upřený na Rowenu, která se zvedala z bláta, se vzdorovitým výrazem  v očích. Musel uznat, že ten pohled byl náhle ještě kouzelnější. Dokonce měl co dělat, aby před svým bratrem zakryl svůj úsměv.

„Je to její první den, Malcolme. Dej jí čas." Odpověděl Alasdair klidně, ale v hlase mu zazněla nepatrná dávka obdivu. Uvnitř sebe cítil, že ho Rowenina síla a odvaha fascinují. A k jeho nevíře, ho přitahovalo i její tělo.

Malcolm se zasmál a pokrčil rameny. „Jenom říkám, že může být tvrdohlavá jako mezek, ale má v sobě něco zvláštního. Možná bys měl přehodnotit své pocity, brácho."

Alasdair se zamyslel. Rowena byla jiná než ostatní ženy, které kdy poznal. Byla vzdorovitá, ale zároveň měla v sobě neuvěřitelnou sílu a vášeň. Možná právě to bylo to, co ho na ní tak fascinovalo. V hloubi duše cítil, že by mohla být tou, která mu přinese lásku a vášeň, kterou dosud nepoznal.

Rowena se otřela od bláta a znovu se pustila do práce, přičemž cítila, že na ni Alasdair upřeně hledí. I přes veškeré ponížení, které zažila, byla odhodlaná ukázat svou sílu a vytrvalost.

Ačkoliv to možná ještě nechtěla přiznat, něco na Alasdairově pohledu ji povzbudilo, aby se nevzdávala. Cítila směsici vzdoru a touhy dokázat, že je hodna jeho respektu, a že se mu jen tak lehce nevzdá.