Caelwyn ztěžka dosedl na tvrdou lavici, když mu Alasdair pokynul, že může usednout. Opřel se o svou druidskou hůl a s vážným výrazem vyčkával, až se náčelník uklidní.

Alasdair totiž chodil místností sem a tam. Nacházeli se právě ve Velké Alasdairově síni, kam se po rituálu vrátili.

Rowena totiž sice souhlasila s koupelí a skutečně se podrobila jejich přání, ale nebyla by to ona, aby zase něco nevyvedla.

Když se po koupeli postavila před náčelníka a on ji dle tradice ovinul bílím plátnem, aby ji usušil, což symbolizovalo její očistu a přijetí do komunity, na malý okamžik oba zkameněli.

Blízkost toho druhého, každého z nic evidentně rozhodila. Sice se jí Alasdair dotýkal přes plátno, a za normálních okolností by nic necítil, ale její kypré křivky ho rozrušili. Ovšem i Rowena byla náčelníkem okouzlena. Jeho nesmírnou silou, když ji vyzvedl z vany jakoby snad ani nic nevážila. Oba cítili jak se jejich dech i proti jejich vůli zvedal.

„Takže teď jsem oficiálně očistěná a přijmutá, že? Může mě teď už někdo pořádně obléknout, nebo tu mám zůstat stát nahá jako vystavený klenot?" Zašklebila se ale Rowena na náčelníka.

Caelwyn se pokusil zakrýt úsměv, zatímco ostatní přítomní se začali rozpačitě tvářit. Alasdair zůstal vážný, ale bylo vidět, že jeho trpělivost je na pokraji.

„Roweno, tvůj postoj je neakceptovatelný," pronesl Alasdair tiše, ale důrazně. „Tento rituál je pro nás posvátný a tvé chování ho znesvěcuje!"

Rowena si přitáhla plátno pevněji k tělu a s výsměšným úsměvem odpověděla: „Možná bychom měli vymyslet nějaký modernější způsob očisty, co říkáte?"

„Roweno, chápu, že pro tebe jsou naše zvyky nové a možná i nepříjemné, ale je důležité, abys je respektovala. Alasdair tě pouze chrání a snaží se tě začlenit do naší rodiny." Pokusil se Caelwyn zasáhnout.

Náčelník s velkým sebezapřením postavil Rowenu na zem a hodil na ni tak rozzuřený pohled, až ji zamrazilo. Pak pokynul ženám, ať zůstanou s ní a s muži se vrátil do Velké síně.

„Prosím tě o trpělivost, náčelníku," pronesl druid, když už nemohl náčelníkův pochod vydržet, „Je ještě mladá a tam odkud přichází, jsou jiné zvyky. Vím, že ji to neomlouvá, ale je to tvoje budoucí žena."

„Žena?!" vyprskl Alasdair naštvaně a zastavil se v pohybu, „Kdybych nevěřil tvé moudrosti druide, už bych ji dávno poslal zpět tam, odkud přišla!" zastavil se a zhluboka se nadechl, snažíc se uklidnit. „Její chování je neakceptovatelné a já nebudu tolerovat, aby znesvěcovala naše tradice."

„Máš pravdu, náčelníku..." přikývl Fergus, mračíc se možná víc než sám náčelník, „Rowena musí pochopit, že naše zvyky jsou posvátné a musí je respektovat. Její vzdor je nepřijatelný."

„Možná by mohla dostat lekce v keltské etiketě," usmál se Malcolm, když se snažil situaci odlehčit, „Nebo bys ji mohl vyplatit tělesným trestem," pokrčil rameny a zamrkal na svého bratra, „Myslím, že byste si to oba užili."

Alasdair na něj hodil jen varovný pohled, ale neřekl nic. Jen pochodoval dál místností, rudý vzteky.

A ani druid Caelwyn se nyní nepokusil náčelníka uklidňovat. Však měl pravdu, ale také si za těch deset let života v jednadvacátém století uvědomil, jak důležité je respektovat jednotlivé zvyky a osobní prostor každého člověka. Nicméně, situace si nyní žádala řešení a náčelník musel učinit rozhodnutí.

Druid ale také pochopil, že tito dva si jsou opravdu souzeni. Nejen proto, že si nešlo nevšimnout jejich vzájemné touhy, která v nich vzplanula už při prvním osobním kontaktu, ale také proto, že každý z nich měl něco naučit toho druhého.

Rowena se měla od náčelníka naučit zodpovědnosti, trpělivosti a pokory. A Alasdair se měl od Roweny naučit skutečné, hluboké lásce, která je více než jen povinností nebo loajalitou. Tato láska by mohla být silná a vášnivá, stejně jako oni dva dohromady.