Rowena zabalena do druidova pláště, se pomalu šourala za jeho zády, směrem k největšímu domu v opidu, který patřil náčelníkovy.

Alasdairův dům byl největší a nejimpozantnější stavbou v celém oppidu. Byl postaven z pevných dřevěných trámů a kamenných základů, což mu dávalo stabilitu a odolnost vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Střecha byla pokryta došky, které poskytovaly dobrou izolaci a ochranu před deštěm.

Když vstoupila Rowena do Alasdairova domu, byla překvapena jeho prostorností. Zastavila se schována za druidova záda a rozhlížela se zvědavě kolem.

Hlavní hala byla hned po vstupu do domu a byla největší místností v domě. Byla vybavena dlouhým dřevěným stolem a lavicemi, kde se scházela nejen Alasdairova nejbližší rodina, ale i klanoví vůdci a důležití členové komunity. V rohu místnosti stál velký krb, který poskytoval teplo a světlo.

Jeho nejbližší rodina – bratři, otec, chůva a sestra – měli své vlastní pokoje v tomto domě. Bylo zvykem, že náčelníkův dům byl dostatečně velký, aby poskytl prostory pro celou jeho nejbližší rodinu a klíčové členy klanu.

Každý měl svou vlastní komnatu, kde měli své soukromí a osobní věci. Největší komnata, pak patřila náčelníkovy. Tato rodinná blízkost jim umožňovala snadno se scházet a konzultovat důležitá rozhodnutí a záležitosti týkající se klanu. I když měli vlastní pokoje, společná hala byla místem, kde se pravidelně setkávali, jedli a diskutovali.

Druid Caelwyn vstoupil s Rowenou do domu s vážným a důstojným výrazem. Ve svém dlouhém bílém plášti se zdobenou hůlkou v ruce, přistoupil k hlavnímu stolu, kde seděl náčelník a celá jeho rodina.

„Bohové promluvili, náčelníku, a já ti tedy vedu Rowenu, ženu, která bude ode dneška spjata s naší rodinou. Přijměte ji s otevřeným srdcem a chraňte ji, jako by byla jedna z vašich vlastních."

Druid udělal krok stranou, a Rowena se setkala se zkoumavým pohledem všech přítomných. První vyskočila od stolu mladá dívka, asi stejně stará, jako ona.

„Jsem Isla," usmála se povzbudivě a lehce se dotkla její ruky, „Nemohla jsem se dočkat, jaká bude budoucí žena mého bratra." Rowena ani nestačila vyjádřit svůj nesouhlas, protože vzápětí ji chytla za ruce stará a bodrá žena, která si ji prohlédla ještě zkoumavěji.

„Vypadáš zdravě, dítě..." změřila si ji od hlavy až k patě, „Dáš náčelníkovy spoustu dětí."

„Gráinne!" zamračila se Isla a shovívavě mrkla na Rowenu, „To je naše chůva..." řekla, a pokrčila rameny, jako by to vše vysvětlovalo.

Rowena náhle nedokázala ani nic říci. Jako by se ji v krku utvořil knedlík a nohy se ji rozklepaly nervozitou. Od stolu na ni totiž hleděli čtyři muži. A všichni čtyři vypadali nebezpečně. Všichni byli vysocí, mohutní a rozložití. I mezi nimi ovšem náčelník vynikal.

„Vítej, Roweno..." pronesl nejstarší z nich, aniž by se zvedl ze svého místa, „Jsem Angus MacNiven, náčelníkův otec." Kývl spokojeně na druida a obrátil svou pozornost zpět k Roweně. „Doufám, že se u nás brzy budeš cítit jako doma."

Rowena nahlas polkla a zadívala se na tři muže, kteří ji bedlivě pozorovali. Jedním z nich byl sám náčelník. Jeho oči, pronikavé a temné, se setkaly s jejími a její srdce se rozbušilo ještě rychleji.

Alasdair, vysoký a impozantní, se postavil a přistoupil k ní. Jeho přítomnost byla ohromující a vzbuzovala jak respekt, tak i neklid.

„Roweno, vítej v mém domě," promluvil hlubokým hlasem, který rezonoval celou místností. „Vím, že tato změna není snadná, ale slibuji ti, že zde najdeš bezpečí a místo, kam budeš patřit."