KELTSKÁ KREV 10 ČÁST
Caelwyn si povzdechl a přehodil přes Rowenu svůj plášť. Nečekal, že se dívka tak lehce podřídí, ale přeci jen doufal, že až tak vzdorovat nebude. Však ji přeci jen znal od jejího dětství. Dlouhých deset let ji sledoval, a čekal na tuto chvíli.
Už jako dítě byla nezvladatelná, a jiná, jako kdyby do doby jednadvacátého století nepatřila. Byla sirotek a neměla nikoho a vždy z ní cítil potřebu někam patřit. Mít svou rodinu a někoho, kdo ji bude mít rád.
A to se ji nyní splní. Klan MacNivenů byl dle něho výjimečný. Už jen svojí semknutostí a silnými rodinnými vazbami se odlišovali od ostatních klanů. Všichni členové klanu sdíleli hluboký respekt k tradicím a zvykům předků, což jim pomáhalo udržet jednotu i v těžkých časech.
Proto se mu také Rowenin vzdor moc nezamlouval. Náčelníka dle všeho značně popudila, a to nebylo dobré.
Náčelník Alasdair byl mužem pevné vůle a rozhodnosti. Jeho silná osobnost a přirozená autorita byly základem jeho vedení klanu. Byl známý svou neústupností a důsledností, což mu pomáhalo udržet klan semknutý a ochránit ho před vnějšími hrozbami. Jeho autorita nebyla založena pouze na síle, ale také na respektu, který si získal svým spravedlivým přístupem a ochotou naslouchat potřebám svých lidí.
Alasdair byl také mužem hluboké loajality a oddanosti svému klanu. Jeho lidé věděli, že se na něj mohou spolehnout v každé situaci, ať už se jednalo o obranu před nepřáteli nebo o řešení vnitřních konfliktů. Přestože byl tvrdý a nekompromisní, uměl projevit soucit a pochopení tam, kde to bylo potřeba.
Rowenin vzdor ho proto značně popudil, protože očekával, že jeho rozhodnutí budou respektována.
Jeho přísná výchova a životní zkušenosti ho naučily, že každá výzva musí být překonána pevnou rukou a rozhodnými činy. Proto bylo důležité, aby se Rowena naučila chápat a respektovat jeho autoritu, i když to pro ni mohlo být zpočátku obtížné.
„Tvůj vzdor ti nepomůže, Roweno," zamračil se Caelwyn, „Čím více budeš vzdorovat, tím více proti sobě náčelníka popudíš. Zde se musí respektovat jeho rozhodnutí bez řečí. Není to jako tam..." pohodil hlavou, ale Rowena pochopila.
„Já jsem si to kruci nepřála, být zde!" vyštěkla naštvaně, „Není to moje volba, a pak..., vážně má být ten golem mým mužem?" Pohodila vzdorovitě hlavou, ale její nitro, jak se zdálo, bylo zcela jiného názoru.
Vždyť se jí z toho muže málem podlomila kolena. Nikdy neviděla takového muže, ze kterého šel respekt už jen při pohledu na něj. A pak..., musela si chtě nechtě přiznat, že ji přitahoval. Rozbušilo se jí srdce ve chvíli, kdy ho spatřila, jak kráčí k ní.
„Ano, bohové promluvili a jejich rozhodnutí musí být respektováno," odpověděl Caelwyn pevně, „Roweno, chápu tvůj vzdor, ale cesta před tebou je jasná. Alasdair je muž s velkou autoritou a mocí. Přijetím jeho rozhodnutí můžeš získat více, než si myslíš."
Rowena ztěžka polkla, snažíc se uklidnit svůj rozbouřený dech. Její nitro však nadále zůstávalo v rozporu mezi touhou a vzdorem.
„Ale co když se nikdy nesmířím s tím, že budu jeho ženou?" opáčila tichým, naléhavým hlasem. „Co když nikdy nepřijmu jeho rozhodnutí?"
Caelwyn ji pevně vzal za ramena a podíval se jí do očí. „Roweno, síla náčelníka není jen v jeho moci a vlivu, ale také v jeho schopnosti vést a ochraňovat. Pokud mu dáš šanci, možná zjistíš, že není takový, jaký si ho představuješ."