„Roweno MacGregorová!" zařval starý učitel už po několikáté na znechucenou dívku. Seděla v první řadě, ale evidentně ho neposlouchala. A co víc, její neustálé poznámky už mu začínaly lézt na nervy.

Caelwyn si promnul svůj bílý vous a zamračil se. Docela si oddechl, když zjistil, že konečně nastal správný čas na návrat domů, do roku 232 př.n.l..

Ocitl se zde, v jednadvacátém století, už před mnoha lety. A to z jednoho důvodu: měl důležitý úkol. Hlídat dívku, která byla spjata s minulostí a předurčena k nápravě.

Jako druid a rádce náčelníka klanu MacNivenů věřil na reinkarnaci a posmrtný život. Věřil, že vše je předurčeno, a že duše, které nedošly spravedlnosti, se vždy vrátí zpět.

Angus MacNiven předal post náčelníka klanu svému synovi Alasdairovi MacNivenovi a on měl za úkol najít mu ženu. Ovšem ne ledajakou. Angus trval na tom, že musí být jiná než zdejší ženy, aby jeho syna dokázala uspokojit, aby mu dokázala čelit a nebála se ho. Aby ho dokázala milovat. Aby mu byla dobrou ženou, milenkou i přítelkyní. A aby měla v sobě krev vymřelého rodu MacGregorů.

Což byl ovšem i pro něj velký oříšek.

Poslední MacGregor zemřel roku 233 př.n.l.. Alasdair, coby udatný válečník a vůdce, připojil jejich území ke svému, když poslední MacGregor padl ve spravedlivém boji. A ve vyhořelých sutinách MacGregorova hradu zemřela i dívka, která, jak druid zjistil, byla Alasdairovi souzena.

Jenže on, nejmocnější druid, který kdy chodil po této zemi, ji stejně našel. A to zde, v jednadvacátém století. Bylo jen málo druidů, kteří znali tajemství cestování časem. A on byl jedním z nich.

Tedy už dlouhých deset let dohlíží na tuto osamělou dívku. Jako učitel dějepisu ji sleduje každý den, a jak se zdá, konečně nastal čas návratu.

Roweně mělo být za několik dní osmnáct. Právě na den letního slunovratu a v den, kdy kometa, která přelétala nad zemí roku 232 př.n.l., tu přelétala znovu. Sešlo se tolik indicií a aspektů, že bylo jisté, že je to ona.

„Pomalu mi dochází trpělivost, Roweno MacGregorová!" zařval Caelwyn znovu. „Opakuj, co jsem před chvílí přednášel!" Ukázal dlouhým pravítkem na tabuli, kde byl vyobrazen středověký válečník na koni. Přednášel právě o životě Keltů ve středověku, protože chtěl, aby si Rowena udělala obrázek.

„Keltští válečníci byli známí jako nebezpeční soupeři. Šli snadno poznat podle dlouhých vlasů a téměř děsivé tělesné stavby," zašklebila se drobná dívka, která se znechuceně zvedla a podívala se na obrázek. „V bitvě prokazovali svou obratnost na koni, ale také užívali vozy, které byly lehké a snadno manipulovatelné. Někteří válečníci užívali před bitvou barvivo z rostliny boryt, aby na své kůži namalovali obrazce. Kelti byli považováni za divochy a barbary." Dokončila a demonstrativně se zamračila.

„Správně! Vidíš, že to jde, když chceš!" poklepal znovu na divocha na tabuli. „Vypadali nějak takto!"

„No nazdar!" zašklebila se, a dívky okolo se rozchechtaly na celé kolo. „Takhle vážně vypadají?! Vždyť by mě roztrhl, kdyby mi své péro strčil..."

„Ehm, ehm..." Odkašlal si Caelwyn. „Navzdory pověstem, nebyli zas takoví barbaři. Ano, jejich tělesná stavba je opravdu děsivá, a zvláště u některých, ale řekl bych, že vám, jako dívkám, by mohli ti válečníci imponovat."

„Zvláště jejich péro, že jo, holky?" Ve třídě to znovu zabouřilo.

„On by tě přešel humor, Roweno MacGregorová," ušklíbl se učitel a pokynul hlavou k obrazu. „Myslím, že zrovna on by ti dal pěkně co proto! Potřebovala bys pořádného chlapa, aby tě zvládl. A věř, že na něj by jistě nezabral tvůj nevinný pohled."

Rowena se znovu usadila na své místo, zatímco její myšlenky se toulaly daleko od této třídy. Netušila, že její život se brzy radikálně změní a že její osud je pevně spjat s mužem z obrazu.

„Abych se vrátil k naší lekci," pokračoval Caelwyn. „Kelti měli velmi bohatou kulturu. Byli skvělí řemeslníci, zvláště v kovářství a zlatnictví. Jejich šperky a zbraně byly ozdobené složitými vzory a motivy."

„Fakt? Tak to bych ráda viděla," odvětila Rowena se zvednutým obočím.

„Určitě by tě to zaujalo," přikývl Caelwyn. „A víš, že keltské ženy měly také důležitou roli? Byly bojovnicemi, obchodnicemi. Ale hlavně dobrými ženami pro své statné muže."

„Hmm, to už zní zajímavěji," přiznala Rowena, „Až na ten konec tedy!"

„Možná by ses v té době dobře uplatnila," poznamenal Caelwyn. „Keltové byli také velmi duchovní lidé. Měli hluboký respekt k přírodě a věřili v posmrtný život a reinkarnaci."

„A vy tomu taky věříte, že jo?" usmála se Rowena posměšně.

„Více, než si dokážeš představit," odpověděl Caelwyn tiše. „A brzy se o tom přesvědčíš sama."