Freya Sobinsonová se posadila na lavičku opuštěného parku, uprostřed nehostinného Londýna a v ruce sevřela bílou obálku s dopisem. S dopisem, který pro ni skýtal nový a snad lepší život.

 Nosila ho na prsou už dva roky, ale teprve nyní se konečně rozhodla. Zde, ji nic dobrého nečeká. Vlastně nic, ji zde nečeká. 

Vyrůstala v sirotčinci a na světě neměla jediného blízkého člověka. Nebylo ji ještě ani osmnáct let, když zdi jejího jediného bydliště opustila a ocitla se na ulici. Sama a bez prostředků. 

Dva roky žila na pokraji společnosti. Převlékala se za chlapce, aby dokázala přežít a docela se jí to dařilo. Ovšem do doby, než ji jeden z místních strážníků zadržel pro krádež, kousku chleba. Za něco takového, ovšem hrozilo i vězení v žaláři, nebo práce na galejích.

Ale její, i když skrytá krása pod mužským ošacením, neušla starému, bohatému lordu Rockleapovy, který coby soudce předsedal jejímu přelíčení.  Dal ji na výběr. Žalář, který by jistě nebyla schopna přežít, nebo žádal, aby se stala jeho metresou. Jeho vydržovanou milenkou. 

Freya přijala. Ovšem ještě ten den, kdy ji odvezl na své panství, utekla. Nedovedla si vůbec představit, že by na ní ten starý a plesnivý chlap, vztáhl ruce. Sice byl bohatý a vlivný, a měla by zřejmě o střechu nad hlavou postaráno, ale raději volila vyhnanství. O jeho krutosti a zvrhlosti, povídalo se po celém Londýně. Ze soudce a lorda Rockleapa, měli strach všichni, co ho znali.

Bylo ji ovšem jasné, že to lord Rockleap nenechá jen tak. Že prohlédá každičký Londýnský kout, aby ji našel. A tehdy se rozhodla. Dopis, který skrývala na svých prsou celé dva roky, byl její jedinou spásou. Zastihl ji tehdy ještě při pobytu v sirotčinci a ona od té doby ho skrývala, jako svou jedinou naději, na lepší život. Znovu dopis otevřela a začetla se do jeho stránek. 

Má jediná dcero. Moje Freyo. 

Dlouho jsem tě hledal, a nyní, když jsem tě konečně našel, je zřejmě již příliš pozdě. Jen chci, abys věděla, že tě nesmírně miluji, a byli to kruté cesty osudu, které nás rozdělili, po smrti tvé matky. 

Dlouho jsem dlel v žaláři, za nespravedlivé a křivé obvinění, než se mi podařilo prchnout na obchodní lodi na druhý konec světa. Usídlil jsem se v srdci Afriky, a ujal se mne domorodý kmen Jakotů. Jako misionář, učil jsem je jazyky. Čtení a psaní a oni mi za to byli mou rodinou. Která je ovšem nyní, i tvá rodina. 

Až budeš číst tyto řádky, nebudu již zřejmě mezi živými, ale věř, že náčelník Jakota, tě přivítá jako svou dceru. 

Zde, je Freyo tvůj domov. Vím to. Cítím, že sem patříš. Cítím, že je něco víc, co nedokáži vyjádřit slovy, ale mám pocit, že tvůj osud je zde. Že já jsem jen pouhý prostředník proto, abych sem přivedl tebe a tvůj osud se naplnil. Lepší osud. Šťastnější, věřím v to. 

S láskou tvůj milující otec. 

Freya sevřela dopis v dlani a vytáhla z obálky přiloženou mapku a lodní lístek. Lístek, který ji měl dovézt do neznáma, ale hlavně pryč od lorda Rockleapa.