Byla skoro půlnoc a Lilith se vyděšeně posadila na posteli. Už několikátý den, se jí zdál stejný sen. Zas a znova, viděla v tom snu Denmona. 

Přicházel pomalu k ní a pomalu si svlékal svoji košili. Úplně cítila ten pocit, který měla ve snu, když ji ze sebe shodil. Jeho vypracovaná hruď, s jemnými chloupky zvedla jí adrenalin v těle. 

Byl ztělesněním sexappealu. A jeho drobná piha v podobě malého kříže pod žebry, ji přímo fascinovala. I ve snu cítila tu přitažlivost. A když ji uchopil do svých paží a přivinul si ji do náručí, tehdy zapomněla snad,i jak se jmenuje.

 Onen sen, se jí zdál již několikátý den, a ona měla pocit, že Denmon jakoby to věděl. 

„Blbost!" vydechla nahlas. Nemohl přeci vědět, co se jí zdá. Ale díval se na ni tak, jakoby ji viděl, snad až na dno její duše.

 Utřela si zpocené čelo. Dnešní sen, byl ovšem trochu jiný. Dnes k dovršení všeho,se jeho tvář změnila a on se jí s chutí zakousl do jejího hrdla.

Nejhorší ale bylo, že se jí to v onom snu líbilo. Cítila při tom něco, co snad ani nedokázala definovat. V jejím těle se rozlil podivný pocit blaženosti a touhy tak mocné, že nyní věděla, že z oné představy, měla noční orgasmus. 

„Blbost!"řekla ještě jednou a shodila nohy z postele, „upíři neexistují! Je to jen reakce na náš dnešní rozhovor." Byla přesvědčena, že to jen její sen, reagoval na podněty zvenčí. 

Natáhla si na svou noční košilku lehký župánek a vyšla ze dveří. V krku měla vyprahlo, tak si to zamířila rovnou do kuchyně.

 Ovšem spletitost chodeb, monstróznost oné budovy a její naprosto chybějící orientační smysl zapříčinil, že zabloudila. 

Bloudila temnými, neosvětlenými chodbami už určitě hodinu, když se ustrašeně zastavila. 

„Je tam někdo?" zašeptala ustrašeně, když zaslechla jakýsi šramot. 

Neviděla si pomalu ani špičku nosu, když se ale nikdo neozval, přidala do kroku. Posléze, již skoro běžela. Za sebou ale stále tušila čísi přítomnost. 

„Tak je tam..., je tam někdo?" vydechla se slzami v očích,když narazila na slepou chodbu.

 Zastavila se na jejím konci a zadívala se k jejímu východu. Náhle jakoby ucítila, jak se kolem ní zavlnil vzduch. Přitiskla se ke stěně a zavřela oči. 

„Nehýbej se," ozval se hlas před ní, „a neotvírej oči." 

Poslechla, třesouc se, se slzami v očích. Ne, že by něco viděla, kdyby je otevřela. Však byla taková tma, že nebylo vidět na krok před sebe.

 „Co..., co po mne chcete?" zašeptala, „neubližujte mi, prosím." Chvíli bylo ticho, a ona měla pocit, že se podél stěny hrůzou sveze na zem. 

„To nemám v úmyslu," ozval se ten hlas konečně, „nechci ti ublížit." 

Pak ucítila jeho horký dech na své tváři. Přidržela se rukama za zády stěny, a zhluboka oddychovala. Třásla se po celém těle. A když ucítila, jak ji lehce odhrnul vlasy z její šíje, začala plakat naplno.

 „Prosím..., prosím..." vzlykala. Nikdo ji ale neodpověděl. 

Cítila ale, jak se na ni lehce přitiskl. Cítila, jak jeho hebké a vlhké rty, přejely po její tepně na krku. Vykřikla, když v následující vteřině ucítila lehké bodnutí.

 Strnula a zprudka vydechla. I on, na moment přestal, a když se její dech uklidnil, začal pomalu sát. 

A Lilith jakoby zapomněla na svůj strach. Třes jejího těla se pomalu uklidnil, a ona automaticky sklonila hlavu na stranu a vztáhla ruce k jeho hlavě.

 Spokojené zamručení, bylo jí odezvou a tehdy se z ní začal krmit jako šílený. Její pocity, ovšem předčily všechna její očekávání. Tak nádherný a uspokojivý pocit, ještě nezažila.

 Přesně, jako v jejím snu. Nádherné brnění, rozlilo se po celém jejím těle. Okolo srdce, žaludku a podbřišku, jakoby cítila snad tisíce mihotajících se motýlů. Pak vykřikla a mezi jejíma nohama, se rozlilo uspokojivé teplo. 

Tehdy se ona postava zadýchaně odtáhla. Jistě byl spokojen s tím, co cítil. Lehce ji pohladil po tváři. 

„Vrať se do svého pokoje," řekl po několika dlouhých vteřinách, „touhle chodbou pořád rovně, pak doprava po schodech." Řekl, a zmizel.