Denmon ani na jediný moment, nespustil oči z jejího třesoucího se těla. Dívala se na něj, a poznal, že neví, co má dělat. Prstem nadzdvihl její bradu a podíval se jí do očí. 

„Chci tě znovu vidět, lásko. Svlékni se prosím. Svlékni se pro mě." Zčervenala, ale zrak nesklopila. A její dech se zrychloval. 

I on, měl co dělat aby svou touhu dokázal udržet na uzdě. Nechtěl ji vyplašit, protože takto, by to těžko skrýval. Poodstoupil krok a čekal.

 Její zrak sklouzl k jeho rozkroku a divoce se rozbušilo její srdce. Pak nejistě sáhla ke své sukni a zatáhla za její zavazování. Svezla se v malé hromádce k jejím nohám.

 Stále se mu přitom dívala do očí, a on měl pocit, že ji to dodává sílu. Že jinak by se otočila a utekla. Znovu sáhla ke svému pasu a zatáhla za lem svých kalhotek.

Denmon začal dýchat rychleji. A když se i ony, svezli k zemi, poznal, že je ztracen. Stály jen dva kroky od sebe. Nazí a jejich srdce divoce bila do stejného rytmu. 

Nemohl se na ni vynadívat. Byla krásná. Nevinná a poznal, že jeho tělo už si nedá poroučet. Cítil tak nesmírnou touhu a tak moc po ní toužil, že se i přes veškerou jeho snahu, jeho touha ukázala naplno. V celé své kráse.

 Všimla si toho, a s uzarděním sklopila zrak. Denmon pevně semkl rty. Teď již ji to nedovolí. Dvěma kroky překonal vzdálenost mezi nimi a vzal její tvář do dlaní.

 „Podívej se mi do očí, Lilith," zašeptal, „přeci není nic špatného na tom, že po tobě toužím. Že na tebe mé tělo takto reaguje."

 „Ne." špitla, ale odvrátila hlavu na stranu. 

„To jsem rád, lásko," vydechl a pohladil ji po vlasech, „chci, abys věděla, že není nic na mém těle, čeho by ses měla bát. Nikdy bych ti neublížil. Jsem jenom tvůj, a tak rád bych s tebou splynul. Nejsem jen upír, ale také muž, co po tobě touží. Tak moc, až mě to děsí." Díval se do její tváře a čekal. Doufal. A když po té ucítil lehký stisk její ruky na svém rameni, přivinul si ji hladově do náručí. 

„Cítíš to?" Vydechl. Bylo mu jasné, že to musí cítit. Teď to nejenom viděla, ale i cítila.

 Dalo mu tolik sebeovládání, si ji nevzít tady a hned. Tolik sil, nevzít si ji hned na místě. 

„Dovol mi to, lásko." Šeptal toužebně a neustále hladově hladil její tělo. Vzdychal do jejích vlasů a rukama kroužil po její hebké kůži. Měl pocit, že se každou chvíli, musí snad sesunout k jejím nohám.

 Tak neuvěřitelnou a šílenou touhu, ještě nikdy nepocítil. Zasypával její obličej a vlasy drobnými polibky a mezi hlubokými výdechy, neustále šeptal její jméno. Ano, byl přemožen. Ještě nikdy na tom nebyl tak, aby se pod návalem touhy, málem zhroutil. 

„Dovol mi, abych si tě vzal. Dovol mi to, lásko. Chci se v tobě ztratit. Chci s tebou splynout. Dovol mi to prosím, nebo umřu."